Yang Zhenji, část III

Pozn.: K přehrání filmových ukázek je třeba mít nainstalován Flash player, který záskáte ze stránek společnosti Adobe.

Období života v Kantonu a oblasti Zhongshan bylo bodem zvratu pro Zhenjiho studium a výuku taijiquan. Později řekl: “Když byl můj otec naživu, tak jsem ještě byl velmi mladý. Mohu říci, že to, co vím o taijiquan, pochází z období mého cvičení s mým starším bratrem.”

V září roku 1950 Yang Zhenji začal pracovat jako úředník v divizi Handan v China Cotton Company. Vzhledem k změnám, jimiž procházela tehdejší čínská společnost, si netroufal cvičit taijiquan veřejně. V době, kdy jeho otec Yang Chengfu vyučoval v Hangzhou, místní inspektor Guoshu (Zhang Jingjiang) mu daroval čtyři meče z produkce dílny Long Quan, jeden pro každého z jeho čtyř synů. Za japonské okupace Yongnianu Zhenjiho babička z matčiny strany je chybně považovala za nelegální zbraně a hodila je do studny. Díky této chybě neměl teď Yang Zhenji meč na cvičení. Každý den za úsvitu tak tajně cvičil quan a používal klacek místo meče nebo šavle. Náhodou ho jednou ráno zahlédl soused, který si ovšem jeho pohyby špatně vysvětlil a zeptal se ho, jestli nemá nějaké mentální problémy. Koneckonců jak mohl pochopit skutečné zaujetí cvičence bojových umění? Yang Zhenji chtěl složit poctu výuce svého otce a svého staršího bratra a tak bez ustání procvičoval rodinné umění a věřil, že jednoho dne se bude moci věnovat své skutečné profesi a pomůže rozšířit rodinou tradici taijiquan. V té době ani jeho kolegové v práci netušili, že je znalcem taijiquan.

Nakonec se mu dostalo vytoužené příležitosti z nečekaného směru. Koncem padesátých let První tajemník komunistické strany v severní Číně, Li Xuefeng, se učil taijiquan od Fu Zhongwena v Šanghaji. Fu Zhongwen se v mládí učil od Yang Chengfua a současně se o něj starala Mistrova žena. Proto mu v dospělosti ležely na srdci osudy synů jeho Mistra. Jednou po tréninku řekl tajemníkovi Li: “Taijiquan byl vytvořen jedním z předků rodiny Yang, Yang Luchanem. Nyní již nežije nikdo z třetí generace. Ale ve čtvrté generaci zde jsou čtyři synové Yang Chengfua. Nejstarší syn učí v Hongkongu. Druhý a čtvrtý syn (Zhenji a Zhenguo) žijí v Handanu a třetí syn (Zhenduo) je v Shanxi. Všem se dostalo skutečného předání taijiquan, ale nikdo z nich v současnosti toto umění nevyučuje. Nebylo by možné zajistit změnu jejich profese, takže by měli možnost pokračovat v tréninku a rozvinout umění svých předků? Mohou odvést obrovský kus práce při rozšiřování taijiquan.”

Soudruh Li Xuefeng měl původně velmi chatrné zdraví, ale na vlastní kůži pocítil zdravotní účinky tréninku quan, a proto si byl vědom skutečnosti, že taijiquan je něco jako národní poklad. Když slyšel, že potomci rodiny Yang jsou stále naživu, zamyslel se a řekl: “To se dá zařídit.” Zanedlouho Li Xuefeng jel na inspekci do města Handan v provincii Hebei a požádal městského tajemníka, aby pozval Yang Zhenjiho na vojenský úřad. (Li byl v té době velmi významná osobnost ve straně. Mimo jiné byl Ministrem průmyslu. Informace pochází z Klein & Clark, Biographic Dictionary of Chinese Communists 1921 – 1965.) Soudruh Li se zeptal Yang Zhenjiho, jaké zaměstnání vykonává. Odpověď: “Jsem vedoucím provozu bavlny a pracuji pro výrobní družstvo.” “A nechtěl bys odtamtud odejít a učit taijiquan?” Když Yang Zhenji slyšel, že by mohl učit taijiquan, byl velmi nadšen a zvolal, “Ovšem, že bych chtěl!” Soudruh Li Xuefeng mu řekl: “Ještě chvíli vydrž.”

O dva měsíce později byl Yang Zhenji přesunut do provinčního systému pracovních brigád provincie Hebei, kde dostal za úkol učit taijiquan. Ale ve skutečnosti neučil pracovní brigády, ale vybranou skupinu vedoucích kádrů a funkcionářů provincie Hebei.

Poté, co získal toto místo, dostal také pozvání k cestě do Šanghaje, aby se mohl setkat s Fu Zhongwenem a pomohl mu při výuce soudruha Li Xuefenga.

V letech 1962 až 1966 nepřetržitě vyučoval taijiquan v Šanghaji, Tianjinu, Pekingu, Beidaihe a na dalších místech. Občas se zde objevili i státní představitelé a sledovali výuku či se přidali. A někdy je učil individuálně.

V Pekingu žil ve Východní Vojenské akademii. Každé ráno šel se svým mečem k několika státním představitelům domů a učil je taijiquan. Poté se přesunul do White Pagoda Temple a učil funkcionáře a další kádry během jejich pracovní přestávky. Odpoledne přešel do Xiyi Vojenské akademie, kde učil další funkcionáře. Jeho soukromé volno doma bylo vyplněno vlastním cvičením. V této době byla výuka představitelů strany a kádrů vždy svázána dodržováním státního tajemství. Proto měl jen velmi málo příležitostí k návštěvám kina, divadel či k setkáním s přáteli. Jeho denní program byl velmi nabitý a zbývalo jen málo času na zábavu.

Později Yang Zhenji vzpomínal: “Tito funkcionáři byli při jednání s lidmi docela laskaví. Nejednali s lidmi na základě společenské role, ale jako se sobě rovnými.” Často s nimi rozprávěl o teorii taijiquan a vysvětloval jim důležité tréninkové principy. Všichni naslouchali velmi pozorně a s respektem k jeho osobě. Jeho osobní posouzení této situace bylo, že nebýt pozornosti, kterou tito soudruzi věnovali taijiquan a nebýt toho, že byl pokračovatelem rodiny Yang, tak kde by byl dnes? Navíc byl ochoten vědomě vydržet cokoliv, spolupracovat, spíš než počítat osobní zisky či ztráty a při výuce taijiquan ze sebe vydat to nejlepší.

Dobré časy ale dlouho nevydržely. Po roce 1966 začaly zmatky a představitelé strany stejně jako významné kádry museli ustoupit stranou, protože některé skupiny se začaly starat o “revoluci”. (Pozn. míněna Kulturní revoluce.) Najednou nikdo nestudoval quan a Yang Zhenji neměl šanci zúročit své schopnosti. Byl navrácen do města Handan, kde byl začleněn do skupiny dalších lidí v zařízení nápravy fyzickou prací.

Protože jeho starší bratr žil v Hongkongu a to znamenalo “zahraniční styky”, byl vyšetřován a musel objasňovat své styky s bratrem. Řekl: “Moje rodina profesionálně učila taijiquan po celé generace a můj starší bratr není výjimkou. Nemáme spolu nic společného v žádné frakční organizaci. Jasně jsem vysvětlil své vztahy se starším bratrem, jakožto založené na práci, kterou oba děláme. Vždy jsem to tak říkal v minulosti a činím tak i nyní. Není zde nic, co bych musel objasňovat dále.” Vyšetřovatelé nedokázali přijít na nic, co by proti němu použili, ale stejně to nevypadalo, že by byli schopni pochopit situaci.

Frakční rozbroje v Handanu byli stále intenzivnější a společnost byla nestabilní. Zařízení převýchovy prací bylo umístěno v centru města. Protože zde často probíhaly demonstrace různých frakcí, místní představitelé vybrali Yang Zhenjiho a pracovníky z kuchyně k tomu, aby hlídali velkou bránu a zajistili tak bezpečí pro státní funkcionáře. Zhenji nedostal žádnou zbraň, ale dnem i nocí stál nebo seděl u otevřené brány. Mezi lidmi se nějak rozneslo, že ten, kdo na bráně sedí, je pokračovatelem taijiquan rodiny Yang s neobyčejnými bojovými schopnostmi. Mezi některými skutečnými frakcionáři (což bylo označení pro Rudé Gardy) byli někteří dobře trénovaní znalci bojových umění, shuai chiao apod. Ale nikdo z nich si netroufl projít bránou, raději šli vlastní cestou, protože na bráně byl právě on. Na státní funkcionáře tak nikdo nikdy za branou nezaútočil.