Trénink s Yang Zhen-jim, část I.

V srpnu roku 1998 Christopher Pei a jeho žena Zhang Guifeng, starší instruktoři v U.S. Wushu Academy ve Falls Church (Virginia), vzali skupinu studentů do Pekingu studovat na Pekingské akademii sportu. Někteří z nás cvičili wushu a jiní studovali tradiční Taiji rodiny Yang s mistrem Yang Zhen Ji a jeho ženou Pei Xiu Rong.

Na cestu jsme pohlíželi jako na historickou příležitost poznat kořeny současného Yang stylu Taiji. Yang Zhen Ji je (pozn. překladatele – Yang Zhen Ji zemřel v roce 2007) nejstarším žijícím synem Yang Cheng Fua, který standardizoval a rozšířil tento styl.

Yang styl je, v různých verzích provedení, nejpopulárnějším stylem v současných USA. Yang Zhen Ji se učil od svého otce déle než kterýkoliv další žijící syn, protože začal ve věku šesti let a cvičil s ním dalších 9 let. V jeho 15 letech Yang Cheng Fu zemřel.

Yang Zhen Ji se rozhodl vyučovat stejnou sestavu, jakou učil i jeho otec. Nezměnil ji ani neupravil žádným způsobem. Cítí, že jeho úkolem je předávat čisté Taiji svého otce. Dnes je mu 77 let, žije pro Taiji a lituje, že dnes lidé musí pracovat, aby se uživili a nemohou studovat Taiji celý den. Říká: “Budu buď učit naplno nebo vůbec ne a budu následovat učení svého otce a nikoliv přání studentů.”

Možnost studovat pod vedením Yang Zhe Jiho a Pei Xiu Rong nám udělala radost. Věděli jsme, že je to jedinečná příležitost, jak se dostat co nejblíže k původnímu provedení formy Yang Cheng Fua. A jak běží čas, věříme, že stojí za to nějak uchovat tuto výuku.

Také jsme chtěli výuku využít k tomu, abychom porovnali Yang Cheng Fuovu sestavu s tou, kterou jsme se učili dříve a také s dalšími provedeními, které známe. Taiji se změnilo s tím jak se šířilo kolem světa. a ne vždy k lepšímu. Prvky dalších bojových umění pronikly do některých forem, učitelé přidávali nebo ubírali pozice, jiní pozice upravovali nebo zkrášlili. A jiní se soustředili na jeden nebo více principů energie a pohybu v Taiji a dalším se věnovali méně, zkreslili je nebo je dokonce úplně vypustili.

Každý samozřejmě nemusí cvičit stejnou sestavu a snažit se silou sjednotit Taiji vypadá netaoisticky. Ale přesto jsme cítili, že cvičení s Yang Zhen Jim nám nabízí nedocenitelnou příležitost vyzkoušet “originální” Yang styl Taiji. Věřili jsme, že nám to pomůže hlouběji pochopit naše cvičení a nebyli jsme zklamaní.

V Pekingu bylo extrémně horko a vlhko, když jsme přijeli. Tělocvična v Pekingské akademii sportu nebyla klimatizovaná a teplota vevnitř dosahovala ke 40 stupňům. A zde jsme cvičili sedm hodin denně, pět a půl dne v týdnu. Za těchto okolností všechna další předevzetí mimo cvičení Taiji šla bokem. Snažili jsme se vytvořit si “mysl začátečníka”, stav otevřené mysli, který nám umožní lepší studijní přístup.

Yang Zhe Ji je zdvořilý, ale upřímný a nemá chuť na nesmysly. A i když si prožil těžké časy během většiny období vlády komunistů v Číně a především za Kulturní revoluce, tak nikdy nekritizuje ani nepomlouvá. On i jeho žena žijí ve městě Handan v provincii Henan, která je devět hodin vlakem z Pekingu.

Zjistili jsme, že Yang Cheng Fuova sestava se odlišuje v některých důležitých bodech od některých verzí Yang stylu, které se běžně vyučují v USA. Tyto odlišnosti můžeme rozdělit na dvě kategorie: fyzické charakteristiky pozic a přirozené zdůrazňování nefyzického, tedy energetického obsahu Taiji.

Yang Zhen Jiho sestava je kompaktní, přímočará a plná síly. Nejsou zde žádné ozdoby v pohybech paží či nohou a žádné velké kruhy rukama. Ve srovnání s některými verzemi Yang stylu, které se z originálního Yangu vyvinuly, jeho pohyby jsou menší, silnější a mnohem funkčnější v bojovém významu.

Jednou z příčin těchto odlišností je jeho názor na umístění pasu, o čemž se zmíním později. Rozdíly také pocházejí z malých kruhů paží a nohou. Protažení paží, které je potřebné k velkým rozsáhlým pohybům, dává protivníkovi více času k reakci, zatímco cvičenec provádí tyto sice krásné, ale nepraktické pohyby. Yang Zhen Jiho sestava nemá tyto ozdoby, což ji sice činí méně atraktivní, ale současně mnohem praktičtější z pohledu bojových umění.

Jedním z příkladů je často se opakující pohyb – Uchopení ptačího ocasu (Lan Que Wei, Lan Chiao Wei). Obvykle, když se váha přenese na pravou (přední nohu), tělo se pohybuje dopředu a paže se otáčí doprava. V Yang Zhen Jiho formě nejdou ruce za úroveň pravého ramene a ruce nedělají ozdobné otočení na konci. Prostě se otočí – pravá dlaň dolů, levá nahoru – tak jak je potřeba k přechodu na Lu, Potažení.

Druhým příkladem může být pohyb Oprášení kolene a vykročení (Lou Xi Yao Bu, Lou Hsih Au Pu). Udírající ruka zde nedělá velký kruh dozadu za tělo. Jde prostě do strany a nahoru kolem těla bez toho, aby šla za něj. Menší pohyb umožňuje lepší koordinaci celého těla a větší sílu v pohybu, přičemž dává protivníkovi mnohem méně šancí reagovat.

Yang Zhen Ji využívá stejné principy i pro pohyby nohou. Některé větve Yang stylu nejdříve nohu zvednou, potom ji stáhnou za tělo a teprve poté vykročí s přenesením váhy do některé z pozic sestavy. Yang Zhen Ji prostě zvedne nohu, natočí do požadovaného směru a položí ji na zem. Stejně jako u ozdobných pohybů paží se tímto vyhne “telegrafování” svého úmyslu a zkrátí čas pro reakci protivníka.

Pro některé cvičence ze Západu to možná vypadá, že Zhen Ji klade příliš velký důraz na bojový aspekt sestavy. Ale to není pravda. Rozdíl je dán tím, že jak se Taiji šířilo po světě, jeho nebojový význam byl přehnaně zveličován. A tato disbalance je hlavním rozdílem mezi tím, co Yang Zhen Ji studoval u svého otce a tím, co je často k vidění dnes.

Taiji ve světě je často určeno čistě pro relaxaci a odstranění stresu. Některé verze Yang stylu se soustředí na principy uvolněnosti více než na bojovou funkčnost pohybů. Tělo je potom uvolněno spíše do stavu ochablosti. Cvičencům se také říká, aby “přesunuli svou mysl do tantienu”. Cvičení Taiji tímto způsobem může vést k uvolnění a odstranění stresu, což je přáním cvičence. Ale současně tento přehnaný důraz na uvolněnost také vytváří nerovnováhu, která znemožňuje (či alespoň dělá těžkým) proniknutí k hlubším úrovním vnitřní energie, což bylo tradičním cílem Taiji.