Tradice moderního Wushu, II. část

Pozn.: K přehrání filmových ukázek je třeba mít nainstalován Flash player, který záskáte ze stránek společnosti Adobe.

V roce 1957, ve věku 13 let, začal Qian soutěžit. Na nanjigské soutěži bojových umění vystoupil se sestavou Bagua a kopím. V následujícím roce skončil čtvrtý ve skupině A se svou sestavou Bagua a dračím mečem. Před ním skončili dva z jeho učitelů, Jin Shiming a Shi Peiwen, a jeho kungfu strýček Ma Mingxin. Jeho talent pro Bagua již v nízkém věku mu vynesl přezdívku “malé bagua” (xiao bagua). Ve stejném roce reprezentoval Qian Nanjing v oblastní soutěži a později se stal členem provinčního (provincie Jiangsu) profesionálního týmu. “Bylo mi čtrnáct. Rok 1958 byl rokem Velkého skoku (da yue jin), kdy bylo založeno mnoho profesionálních wushu týmů. Wushu bylo tehdy ještě pod Nanjingským sportovním institutem (Nanjing tiyuan yong dong xi), který pod sebou zahrnoval i další sporty – plavání, gymnastiku apod.” V roce 1959 získal Qian stříbrnou medaili na historických Prvních národních sportovních hrách.

Když se Qian stal členem profesionálního týmu, začal trénovat pod čtvrtým učitelem, Shi Peiwenem, který byl studentem mistra xingyi Ma Yutanga. Také byl kungfu bratrem Chu Guitinga. Qian se u něj učil jak xingyi, tak i jeho slavný dračí meč, který kombinoval techniky xingyi a bagua. Qian později tuto sestavu naučil jednoho ze svých žáků, Zhang Anjiho, který s ní získal první místo na šampionátech v letech 1979 a 1980 v kategorii meč.

Qianovým pátým učitelem byl Wang Fenggang, třetí generace Jingwumen (Asociace Chin Woo). Wang se učil od Zhao Lianhe, přímého studenta legendárního Huo Yuanjia. Ten je po světě znám jako předloha pro hlavní postavu filmů Fearless (hraje ho Jet Li) a Fist of Fury (Bruce Lee). Wang byl předtím instruktorem v Šanghajské asociaci Jingwu. “Wushu tým provincie Jiansu potřeboval dobrého instruktora Jingwu a proto sem poslali učit Wanga. Jingwumen měl ve svých řadách mnoho vzdělaných mistrů bojových umění. Ti upravovali staré sestavy tak, aby vyhověli moderním kritériím a vytvářeli jednoduchá pravidla a omezení.”

Qian měl skutečné štěstí na své učitele. “Byl jsem požehnaný. Všichni mí učitelé se ke mně chovali dobře. Chodili do mého domu dávat mi soukromé lekce. Snad za to mohla má píle nebo tělesná stavba. Všichni mi pomáhali v různých okamžicích a na různých úrovních. A všichni měli vysoké wude (etiku), zachovávali si bezúhonnost a čestnost. Navíc se navzájem přátelili mezi sebou jako kungfu bratři. Třeba Chen Jinshegovi jsem byl představen Feng Shijingem. V těch dobách jste se nemohli učit u jiného učitele, pokud jste neměli svolení svého původního mistra.”

Trenér hvězd

Qian započal svou bojovou dráhu ve správnou chvíli a na dobrém místě. Moderní wushu bylo na vzestupu a stavělo na základech tradičních stylů, v nichž byl vychován. Protože jeho talent a odhodlání zářilo jako jasná hvězda, přitáhl pozornost mnoha velkých mistrů. Qian vzpomíná: “Po začlenění do profesionálního týmu jsem měl více možností soutěžit po celé zemi. Potkal jsem další slavné starší mistry, jako byl Zhang Wenguang, Cai Longyun, Li Tianji, He Fusheng a Sha Guezheng. Někteří se dokonce stali mými blízkými přáteli, bez ohledu na to, že byli ze starší generace. Jak číňané říkají, zapomněli jsme na věkové rozdíly (wang nan zhi jiao).” Jako příklad Qian uvádí své přátelství se slavným He Fushengem. I když byl o 34 let starší, udržovali těsné vztahy až do Heovy smrti. Qian cítí, že tyto vztahy byly nesmírně prospěšné pro něj jakožto cvičence, a to nejen díky tomu, že s mistry mohl sdílet jejich znalosti, ale také pro jejich moudrá doporučení a rady.

V roce 1980 byla do Japonska vyslána delegace čínských špičkových mistrů – trenérů. Byli to He Fusheng, Li Tianji, Pang Litai, Ren Jihua, Sha Guozheng a Qian. Šéfem týmu byl Zhang Wenguang, ale Qian byl vybrán jako hlavní trenér týmu. Vzhledem ke konfuciánskému zvyku respektu ke starším byl výběr Qiana neuvěřitelnou poctou, protože byl v týmu nejmladší.

V Číně má Qian největší reputaci právě jako trenér. Začal trénovat v roce 1970 v Jiangsu Wushu Týmu. Vychoval čtyři šampiony, kteří vládli koloběhu turnajů po léta. Byli známí jako “3 Zhangové a 1 Wang” (san zhang yi wang) a byli to Zhang Anji, Zhang Chengzhong, Zhang Yuening a Wang Zhengtian. Na Čtvrtých Národních Hrách zvítězil Zhang Anji v kategorii Meč a Zhang Yuening v kategorii kopí. V obou divizích vždy tři ze šesti nejlepších byli Qianovi žáci. To se odehrálo v roce 1979, kdy se vynořila první generace wushu hvězd, mezi nimiž nechyběl Jet Li. Mezi Qianovy žáky patřil i Zhong Qiaozhen, který v roce 1974 celkově zvítězil na Celonárodním mistrovství mládeže a Bai Lijuan. V roce 1987 získal na Asijských hrách Zheng Chengzhong titul v kopí ve věku 30 let.

Qian připisuje své trenérské úspěchy tomu, že vždy kladl důraz na poctivé základy. “Trénink základních dovedností je jako pokládání základů k budově. Jen s pevnými a silnými základy můžete vystavět vysokou budovu.” Tento přístup se projevoval v Qianově praxi, kdy studenti museli opakovat základní techniky tisíckrát na každém tréninku. “Pokud švestkové květy nepřežijí krutou zimu, potom tyto kvítky nemohou přinést onu sladkou vůni.”

Qian také má významnou roli v mezinárodním rozšíření wushu, protože dělal trenéra ve více než dvaceti zemích světa. Byl prvním trenérem vyslaným do ciziny. “Musel jsem učit vše. Všechny taolu (sestavy) i sanda (volný boj). Většinou jsem dělal trenéra, ale občas jsem musel i soutěžit.” V letech 1981 až 1983 trénoval v Mexiku. “Začal jsem učit šaolinské formy, které jsem poskládal a upravil tak, aby sedly k jejich schopnostem. Po šesti měsících jsem měl sám vystoupit na největším turnaji v Mexiko City. Nikdo tady ještě wushu neviděl a tak celé Mexiko bylo na nohách. Když jsem zde učil, tak nejvyšší počet studentů na tréninku byl 400. Byl jsem se tam podívat loni a funguje zde čtrnáct škol. Potěšilo mne, když jsem viděl, že semínka, která jsem zasel, nyní rozkvétají.” V roce 1995 byl Qian Čínskou asociací wushu vybrán mezi “10 hlavních wushu trenérů Číny”.

Ještě větší úlohu sehrál v Thajsku. Qian vzpomíná na události roku 1998. “Bylo před Třináctými Asijskými Hrami a ty byli velmi důležité pro wushu. Jedenácté se odehrály v Pekingu a zde bylo wushu poprvé zařazeno do programu. Ale to byl jen pokus, nikoliv oficiální začlenění. Pokud se wushu udrží i na programu třináctých her, stane se oficiální součástí programu.”

Hry se měly konat v Bangkoku a Thajsko wushu zrovna nefandilo. Veškerá předchozí práce tak mohla přijít vniveč. Po dlouhých jednáních Čína souhlasila s tím, že do Thajska pošle svého trenéra, aby připravil jejich národní tým. Kouč musel znát všechny základní techniky, pravidla a omezení pro taolu i sanda. A tento úkol připadl Qianovi. “Když jsem tam dorazil, zjistil jsem, že nikdo zde nemluví čínsky. Dva měsíce jsem strávil hodiny a hodiny překládáním pravidel do thajštiny. A to po tréninku týmu.” Po roce pod Qianovým vedením získal thajský tým stříbrnou medaili v taolu a zlatou v sanda. A wushu se stalo oficiální součástí programu Asijských Her. Qian později připravoval i národní tým Filipín (2002) a Holandska (2003).