Mizong Quan, část II.

Pozn.: K přehrání filmových ukázek je třeba mít nainstalován Flash player, který záskáte ze stránek společnosti Adobe.

Národní hrdina Huo Yuanjia 霍元甲

Další větev Mizong Quan vykvetla v polovině 19. století v oblasti Jinghai, která s Cangzhou sousedí, v rodině bodyguarda karavan Huo Endi. Podle China Sports Publication byl Huo velmi známý boxer, který své umění předal svým synům, včetně Huo Yuanjia (1868 – 1909).

Navzdory tomu, že byl Yuanjia z Huových synů nejmenší a nejslabší, vynikal odvahou a proslavil Mizong Yi, jak Huova rodina svůj systém nazývala. Během úpadku dynastie Qing a nástupu cizích mocností v Číně se Huo Yuanjia stal národním hrdinou a zdrojem hrdosti Číňanů, když porazil několik siláků z ciziny ve vysoce sledovaných utkáních.

Jeho život se stal známým mezi zájemci o bojová umění díky Bruce Leemu, který hrál Huova žáka ve filmu Fist of Fury. (Pozn. překl. V současnosti je mnohem známější díky filmu Fearless, v hlavní roli s Jet Lim, který přímo ukazuje život Huo Yuanjia. Ale o jeho životě byly natočeny i další filmy, především v hongkongské produkci.)

Huo založil Jingwu (Jīngwǔ Tǐyùhuì 精武體育會), asociaci pro rozvoj fyzických aktivit. Ta propagovala různé atletické disciplíny, včetně mnoha stylů čínských bojových umění a také západního boxu. Huo zde vyučoval svůj Mizong Quan, ale po jeho smrti (údajně byl otráven těmi, kteří mu podlehli při vyzývacích soubojích) byly do výuky časem začleněny i další oblíbené styly. Tento pestrý odkaz dal vniknout stylu nazvanému Mizong Luohan. Tento styl vytvořil poté základ osnov v Hongkongské jihočínské atletické asociaci.

Lu Bleskurychlé ruce

Huo Yuanjia byl bezesporu nejznámějším cvičencem Mizong Quan, ale v tomto obtížném období čínské historie vynikli i další mistři tohoto stylu. Mezi nejrespektovanější patřil další obyvatel Cangzhou, Lu Zhenduo. Jeho životní příběh vypadá jako scénář k nějakému filmu. Narodil se roku 1903 a svůj trénink začal ve věku 7 let pod vedením slavného mistra Yang Kunshana, který byl žákem Chen Guangzhiho, jenž studoval pod vedením druhé generace mistrů Mizong Quan (výše uvedený mistr Chen Shan).

Již v počátcích svého tréninku Lu zaujal svého učitele charakterem, inteligencí a vynikajícími fyzickými schopnostmi. Natolik, že Yang Kushan z něj udělal svého hlavního žáka a předal mu své znalosti Mizong Quan, umění meče Qingping a Tai Ji Quan styl Yang (pozn. navzdory jménu Yang nemá s “naší” rodinou Yang nic společného).

Lu také studoval tradiční čínskou medicínu a traumatologii, živil se jako instruktor bojových umění a podobně jako mnoho dalších z Cangzhou pracoval jako šéf ochranky pro karavany. Navíc intenzivně cestoval po Číně s cílem vylepšit své znalosti bojových umění poté, co jeho učitel zemřel. Mezi jeho velké přátele patřil např. Li Jinglin, velmi známý taoistický expert boje s mečem.

V roce 1922 Lu otevřel Školu bojových umění Zhengwei v provincii Sheyang a sám začal přijímat studenty. Získal si velké jméno jako tvrdý bojovník díky účasti na mnoha soutěžích bez pravidel, kde poměřoval své dovednosti s mnoha mistry své generace.

V roce 1923 zvítězil na mistrovství Lei Tai provincie Shenyang. V těchto dobách soutěžící bojovali bez ochraných pomůcek. Jeho sláva se začala šířit, když začal srážet soupeře do bezvědomí jediným úderem “železné” dlaně. Přátelé jej začali nazývat “Lu Hrdina boje” nebo “Lu Bleskurychlé ruce”. Své schopnosti musel prokázat mnohokrát i mimo ring, protože žil v období, kdy celá Čína procházela násilnými časy, jež se vyznačovaly chaosem, občanskými válkami a vpády cizinců.

Během Čínsko-Japonské války (1937 – 1945) si získal uznání pro své hrdinské činy proti okupantským japonským vojskům. Jedna japonská hlídka na mostě, která byla známá svým terorizováním čínských civilistů se pokusila zastrašit Lua tím, že jej bodala do hrudníku bajonetem. Lu zareagoval bleskurychle, odrazil útok, chytil pušku a hodil japonského vojáka do řeky. Přihlížející Číňané řvali nadšením.

Jindy byl Lu obklíčen třemi japonskými vojáky. Ti jej zatlačili do rohu a snažili se jej nařknout ze získávání informací o rozmístění japonských jednotek. Když se jej dva z vojáků snažili strhnout k zemi, Lu se uvolnil ze sevření a srazil je do bezvědomí. Když třetí voják viděl, co se stalo jeho dvěma kolegům, namířil na Luovu hlavu pušku. Ale než mohl vystřelit, tak ji Lu odkopl stranou a srazil jej svou pověstnou “železnou” dlaní.

Luovy neuvěřitelné bojové schopnosti a osobní statečnost k němu přitáhly pozornost mocného vojenského diktátora Zhang Xuelianga, který jej najal jako instruktora bojových umění a osobního bodyguarda. Dokud Japonci neobsadili většinu jeho území, tak Zhang ovládal Manchurii (oblast severovýchodní Číny). Nechvalně se proslavil únosem Čankajškova syna v roce 1937 během tzv. “Xianského incidentu”. Tímto únosem donutil Čankajška odstoupit od bojů proti čínským komunistům.

(Pozn. překl. Pokud se chcete o tomto dozvědět více, doporučuji knihu Mao – příběh, který možná neznáte, autorů Chang Jung a J. Halliday. Opravdu zajímavé počtení

Lu Zhenduo, jenž zemřel v roce 1981, za svého života vyhrál mnoho soutěží, včetně prvního národního mistrovství v roce 1934. Také osobně vedl mnoho organizací bojových umění a dalším pomáhal, trénoval tým Šanghaje …

Až do šedesátých let působil aktivně jako instruktor a vystupoval na různých ukázkách. Podle zpráv z tisku té doby jeho “zasvěcené provedení, inovativní myšlenky a technické dovednosti vytvořily způsob boje, jenž byl unikátní. Jeho mistrovské ukázky se nesmazatelně zapsaly do povědomí kruhů kolem bojových umění během šedesátých let, že se o nich hovořilo ještě o desetiletí později.”

Legenda pokračuje

Lu Zhenduo předal dědictví svému čtvrtému synovi Lu Junhaiovi, jenž se tak stal šestou generací Mizong Quan a devátou generací mistrů Qingping Jian (boj s mečem). Lu Junhai se narodil v Cengzhou roku 1941 a od šesti let studoval bojová umění pod otcovým vedením, jež bylo velmi přísné. Tak mladý Lu strávil tři roky jen pilováním základních pozic, úderů, kopů a přesunů. Jeho dodnes perfektní provádění technik je bezpochyby důsledkem dokonalých základů. Naučil se všech “18 zbraní” tradičních čínských bojových umění, stejně jako meč Qingping.

Od svých dvanácti let se podílel na otcových veřejných vystoupeních a soutěžil na turnajích. Do svých 18 let byl “kapitánem” Šanghajského týmu Tradičních bojových umění. Nikdy nepřestal s tréninkem a to ani za Kulturní revoluce (1966 – 1976) a jednou byl zvolen mezi 10 nejlepších mistrů Šanghaje. V osmdesátých letech fungoval jako technický poradce pro populární čínský televizní seriál, založený na příbězích “Psanců z mokřin” a i v dalších filmech.

Tradiční arzenál technik Mizong Quan obsahuje Ti (kopy a práce nohou), Da (údery a techniky rukou), Suai (hody) a Na (páky). Techniky jsou prováděny s použitím komplexní práce nohou zahrnující vysoké i nízké pozice, což vyžaduje vynikající rovnováhu, pružnost, rychlost a koordinaci. Rychlé změny směrů do osmi různých úhlů jsou používány ke zmatení protivníka a k vytvoření “brány” k proniknutí soupeřovou obranou. Lu Zhenduův systém zahrnoval více ne 280 sestav – individuálních i ve dvojici. Jeho syn Lu Junhai si jich podržel jen něco přes stovku.

Mezi nejznámější sestavy beze zbraní patří Mizong Quan, Mizong Jia, Luohan Quan, Yangqing Quan, Yangqing Jia, Lianshou Quan, Bachai, Shibagou, Wusong Cuokao, Quhu Quan.

Ze zbraní je to Qingping Jian, Kunwu Jian, Foche Jian, Yueya Chan, Eryue Gou.