Specifické charaktery osobností z čínských tradic a legend psaly historii bojových umění v Číně po více než 2000 let. Například cvičenci Mizong Quan(Mízōngquán), jednoho z hlavních stylů tradičních bojových umění, mohou spolehlivě sledovat svoji linii do provincie Shandong v 18. století k osobnosti jménem Sun Tong. Ovšem podle legendy má Mizong Quan původ v dynastii Tang (618 – 970 n.l.), kdy vznikl díky pozorování mnicha jménem Jin Naluo.
Z historických a lingvistických důvodů (viz dále) byl tento styl v průběhu let znám pod různými jmény a proto se ti, kteří pátrají v jeho historii, mohou snadno ztratit. Mimo názvu Mizong Quan 迷蹤拳, který můžeme přeložit jako Ztracená stopa nebo Boxing Tajné sekty, jsou zde i názvy Yangqing Quan (Yan Chingův Boxing), Mizong Yi 迷蹤藝 (Umění Tajné sekty) a Nizong Quan (Styl divokého zvířete).
Jin Naluo je pravděpodobně prvním zaznamenaným cvičencem Mizong Quan. Legenda praví, že během svého putování viděl Jin gibbony, jak se honí a bojují spolu podél horské stezky. Všiml si, že ani při těch nejdivočejším střetech nebyli útočící gibboni v tenzi, ale vždy reagovali rychle a pružně. Jeden z nich, který vypadal mnohem starší než ostatní, se pohyboval s obzvláště velkou grácií, silou a pružností. Vzhledem k tomu, že Jin byl zkušeným znalcem bojových umění, inspirovali ho pohyby opic natolik, že se je rozhodl začlenit do svého vlastního systému boje. Podle této legendy nazval nový styl Nizong Quan, tedy “styl divokého zvířete”. Cvičenci tohoto stylu tvrdí, že z Nizong se stal Mizong díky tomu, že znak Ni je v Pekingu vyslovován jako Mi.
Další osobnost pochází z období dynastie Sung (960 – 1270 n.l.) a je to Lu Junyi 盧俊義, jeden ze 108 hrdinů zachycených v románu Psanci z mokřin (Shuǐhǔ Zhuàn, 水滸傳). Lu údajně vyvinul nový styl boje, který spojoval techniky Šaolinu a neigong (vnitřní cvičení pro kultivaci energie Qi). Během svého pobytu v šaolinském klášteře se stal Lu známým díky neustálému testování svých bojových technik proti různým vyzyvatelům.
Mnoho lidí za ním přicházelo, aby se od něj učili, ale on všechny odmítal s tím, že nemá o studenty zájem. Mladý muž jménem Yan Qing se doslechl o Lu Junyiho impozantních dovednostech a rozhodl se přijmout práci jako sluha v jeho domě, aby se k němu dostal blíž. Poté, co potají sledoval jeho cvičení, mohl pilně napodobovat pohyby, aby vylepšil své vlastní techniky. Když Lu odhalil jeho trik, místo aby se rozzlobil, uznal nepopiratelný mladíkův talent a přijal ho za žáka.
Posléze, jakožto oběti nespravedlnosti úředníků, oba utekli do hor, ovládaných psanci a stali se významnými osobnostmi legend. Yan Qing se zde naučil kompletní systém od Lua a stal se i odpovědným za jeho další předávání. Postupně získal vlastní skupinu studentů, kteří nejdříve styl pojmenovali Yanqing Quan na počest svého učitele. Ovšem záhy si uvědomili, že tento název je nebezpečný pro jejich učitele, který se stále skrýval před zákonem. Proto, aby zaručili jeho inkognito, přejmenovali styl a Mizong Quan (Styl Tajné sekty), aby uctili jeho kořeny v Šaolinském klášteře.
Podle jiné verze této historky byl styl nazván mírně jinak – Mizong Yi (Umění ztracené stopy), protože, když byl Yan Qing na útěku před zákonem, jednou se mu povedlo vládní jednotky, které ho chtěli zajmout v jeho horském úkrytu, přelstít tím, že je zavedl do bludiště falešných stezek a potom se sám vrátil ve svých stopách do bezpečí.
Adam Hsu, žák mistra Liu Yun Qiao
V pozdější době, přesněji v 18. století popularizoval tento styl muž jménem Sun Tong 孙通. Ten se narodil v provincii Shandong v roce 1722 a učil se bojová umění od muže jménem Zhang a později 10 let piloval své znalosti v Šaolinském klášteře. Poté, co klášter opustil, cestoval napříč Čínou, vyučoval bojová umění v provincii Hebei a nakonec se zde usadil v Cangzhou, hlavní stanici na cestě do Pekingu, pokud cestující přicházeli z východu nebo jihu. Mimo znalosti šaolinského systému byl Sun Tong expertem i na Qin Na (umění pák), Dian Mai (útoky na vitální body), Bagua (Osm trigramů) a používání klasických zbraní.
Podle jedné dochované historky se Sun utkal s jedním mnichem, který přišel z posvátné hory Wutai, aby vyzkoušel jeho schopnosti. Sun se při boji ani nezapotil, protože útočícího mnicha vyhodil předními dveřmi bleskurychlým úderem dlaně. Mnich se oprášil a zaútočil znovu, ale za okamžik plachtil opět dveřmi ven díky kopu tak silnému, že po něm už jen rychle utíkal pryč. Mezi nejznámější studenty Sun Tonga patřil Chen Shan, který tento styl dále předával. Jeho studenti svůj styl nazývali Mizong Quan.
Protože Cangzhou leželo na hlavní přístupové cestě do hlavního města Pekingu, stalo se domovem mnoha lidí, které živilo bojové umění. Především skupin těch, jejichž obživa spočívala v doprovázení a ochraně karavan, které křižovaly Čínu. Znalosti bojových umění těchto ochránců byly zaznamenány již v oficiálních kronikách dynastie Han (206 př.n.l. – 220 n.l.). Podle legend kdykoliv procházela nějaká karavana touto oblastí, tak její vůdcové sklonili dolů své vlajky, aby ukázali svůj respekt. Jinak riskovali odplatu z rukou místních bojovníků.
Další větev Mizong Quan vykvetla v polovině 19. století v oblasti Jinghai, která s Cangzhou sousedí, v rodině bodyguarda karavan Huo Endi. Podle China Sports Publication byl Huo velmi známý boxer, který své umění předal svým synům, včetně Huo Yuanjia (1868 – 1909).
Navzdory tomu, že byl Yuanjia z Huových synů nejmenší a nejslabší, vynikal odvahou a proslavil Mizong Yi, jak Huova rodina svůj systém nazývala. Během úpadku dynastie Qing a nástupu cizích mocností v Číně se Huo Yuanjia stal národním hrdinou a zdrojem hrdosti Číňanů, když porazil několik siláků z ciziny ve vysoce sledovaných utkáních.
Jeho život se stal známým mezi zájemci o bojová umění díky Bruce Leemu, který hrál Huova žáka ve filmu Fist of Fury. (Pozn. překl. V současnosti je mnohem známější díky filmu Fearless, v hlavní roli s Jet Lim, který přímo ukazuje život Huo Yuanjia. Ale o jeho životě byly natočeny i další filmy, především v hongkongské produkci.)
Huo založil Jingwu (Jīngwǔ Tǐyùhuì 精武體育會), asociaci pro rozvoj fyzických aktivit. Ta propagovala různé atletické disciplíny, včetně mnoha stylů čínských bojových umění a také západního boxu. Huo zde vyučoval svůj Mizong Quan, ale po jeho smrti (údajně byl otráven těmi, kteří mu podlehli při vyzývacích soubojích) byly do výuky časem začleněny i další oblíbené styly. Tento pestrý odkaz dal vniknout stylu nazvanému Mizong Luohan. Tento styl vytvořil poté základ osnov v Hongkongské jihočínské atletické asociaci.
Huo Yuanjia byl bezesporu nejznámějším cvičencem Mizong Quan, ale v tomto obtížném období čínské historie vynikli i další mistři tohoto stylu. Mezi nejrespektovanější patřil další obyvatel Cangzhou, Lu Zhenduo. Jeho životní příběh vypadá jako scénář k nějakému filmu. Narodil se roku 1903 a svůj trénink začal ve věku 7 let pod vedením slavného mistra Yang Kunshana, který byl žákem Chen Guangzhiho, jenž studoval pod vedením druhé generace mistrů Mizong Quan (výše uvedený mistr Chen Shan).
Již v počátcích svého tréninku Lu zaujal svého učitele charakterem, inteligencí a vynikajícími fyzickými schopnostmi. Natolik, že Yang Kushan z něj udělal svého hlavního žáka a předal mu své znalosti Mizong Quan, umění meče Qingping a Tai Ji Quan styl Yang (pozn. navzdory jménu Yang nemá s “naší” rodinou Yang nic společného).
Lu také studoval tradiční čínskou medicínu a traumatologii, živil se jako instruktor bojových umění a podobně jako mnoho dalších z Cangzhou pracoval jako šéf ochranky pro karavany. Navíc intenzivně cestoval po Číně s cílem vylepšit své znalosti bojových umění poté, co jeho učitel zemřel. Mezi jeho velké přátele patřil např. Li Jinglin, velmi známý taoistický expert boje s mečem.
Mizong Quan sestava Feihuquan (Létající tygr)
V roce 1922 Lu otevřel Školu bojových umění Zhengwei v provincii Sheyang a sám začal přijímat studenty. Získal si velké jméno jako tvrdý bojovník díky účasti na mnoha soutěžích bez pravidel, kde poměřoval své dovednosti s mnoha mistry své generace.
V roce 1923 zvítězil na mistrovství Lei Tai provincie Shenyang. V těchto dobách soutěžící bojovali bez ochraných pomůcek. Jeho sláva se začala šířit, když začal srážet soupeře do bezvědomí jediným úderem “železné” dlaně. Přátelé jej začali nazývat “Lu Hrdina boje” nebo “Lu Bleskurychlé ruce”. Své schopnosti musel prokázat mnohokrát i mimo ring, protože žil v období, kdy celá Čína procházela násilnými časy, jež se vyznačovaly chaosem, občanskými válkami a vpády cizinců.
Během Čínsko-Japonské války (1937 – 1945) si získal uznání pro své hrdinské činy proti okupantským japonským vojskům. Jedna japonská hlídka na mostě, která byla známá svým terorizováním čínských civilistů se pokusila zastrašit Lua tím, že jej bodala do hrudníku bajonetem. Lu zareagoval bleskurychle, odrazil útok, chytil pušku a hodil japonského vojáka do řeky. Přihlížející Číňané řvali nadšením.
Jindy byl Lu obklíčen třemi japonskými vojáky. Ti jej zatlačili do rohu a snažili se jej nařknout ze získávání informací o rozmístění japonských jednotek. Když se jej dva z vojáků snažili strhnout k zemi, Lu se uvolnil ze sevření a srazil je do bezvědomí. Když třetí voják viděl, co se stalo jeho dvěma kolegům, namířil na Luovu hlavu pušku. Ale než mohl vystřelit, tak ji Lu odkopl stranou a srazil jej svou pověstnou “železnou” dlaní.
(Pozn. překl. Pokud se chcete o tomto dozvědět více, doporučuji knihu Mao – příběh, který možná neznáte, autorů Chang Jung a J. Halliday. Opravdu zajímavé počtení 
Lu Zhenduo, jenž zemřel v roce 1981, za svého života vyhrál mnoho soutěží, včetně prvního národního mistrovství v roce 1934. Také osobně vedl mnoho organizací bojových umění a dalším pomáhal, trénoval tým Šanghaje …
Až do šedesátých let působil aktivně jako instruktor a vystupoval na různých ukázkách. Podle zpráv z tisku té doby jeho “zasvěcené provedení, inovativní myšlenky a technické dovednosti vytvořily způsob boje, jenž byl unikátní. Jeho mistrovské ukázky se nesmazatelně zapsaly do povědomí kruhů kolem bojových umění během šedesátých let, že se o nich hovořilo ještě o desetiletí později.”
Lu Zhenduo předal dědictví svému čtvrtému synovi Lu Junhaiovi, jenž se tak stal šestou generací Mizong Quan a devátou generací mistrů Qingping Jian (boj s mečem). Lu Junhai se narodil v Cengzhou roku 1941 a od šesti let studoval bojová umění pod otcovým vedením, jež bylo velmi přísné. Tak mladý Lu strávil tři roky jen pilováním základních pozic, úderů, kopů a přesunů. Jeho dodnes perfektní provádění technik je bezpochyby důsledkem dokonalých základů. Naučil se všech “18 zbraní” tradičních čínských bojových umění, stejně jako meč Qingping.
Od svých dvanácti let se podílel na otcových veřejných vystoupeních a soutěžil na turnajích. Do svých 18 let byl “kapitánem” Šanghajského týmu Tradičních bojových umění. Nikdy nepřestal s tréninkem a to ani za Kulturní revoluce (1966 – 1976) a jednou byl zvolen mezi 10 nejlepších mistrů Šanghaje. V osmdesátých letech fungoval jako technický poradce pro populární čínský televizní seriál, založený na příbězích “Psanců z mokřin” a i v dalších filmech.
Tradiční arzenál technik Mizong Quan obsahuje Ti (kopy a práce nohou), Da (údery a techniky rukou), Suai (hody) a Na (páky). Techniky jsou prováděny s použitím komplexní práce nohou zahrnující vysoké i nízké pozice, což vyžaduje vynikající rovnováhu, pružnost, rychlost a koordinaci. Rychlé změny směrů do osmi různých úhlů jsou používány ke zmatení protivníka a k vytvoření “brány” k proniknutí soupeřovou obranou. Lu Zhenduův systém zahrnoval více ne 280 sestav – individuálních i ve dvojici. Jeho syn Lu Junhai si jich podržel jen něco přes stovku.
Mezi nejznámější sestavy beze zbraní patří Mizong Quan, Mizong Jia, Luohan Quan, Yangqing Quan, Yangqing Jia, Lianshou Quan, Bachai, Shibagou, Wusong Cuokao, Quhu Quan.
Ze zbraní je to Qingping Jian, Kunwu Jian, Foche Jian, Yueya Chan, Eryue Gou.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře