Yang Chengfu – O Tui Shou

Tai Ji Quan používá cvičení Tlačících rukou (Tui Shou) k vyjádření významu jeho aplikací. Studium Tui Shou slouží k pochopení, jak cítit energii (jue jin). Když jsme schopni energii cítit, potom už není složité porozumět energii (dong jin)! V základním pojednání (Wang Tsung-yueh: Tai Ji Quan Lun) se říká: „Z pochopení energie můžete přejít k duchovnímu osvícení (shenming)“. Tato slova jsou bez debat zakotvena v Tui Shou. Následující fotografie zachycují 4 formy: Peng, Lu, Ji a An. Konkrétně při přilepení (nian, kant. nim), připoje- ní se (lian, kant. lin), přilnutí (tie, kant. tip) a následování (sui, kant. cheui). Tyto společně vytváří tui shou bez kroků (fixed-step) při přenechání iniciativy protivníkovi (she ji cong ren). Na fotografiích je Yang Cheng-fu (Zhao-qing) a jeho nejstarší syn Yang Sau-chung (Zhen-ming).

Forma Peng (odpružení)

Technika Peng směřuje vpřed, kontroluje a ochraňuje proti tlaku protiv- níka. Znemožňuje mu zatlačit až na váš hrudník či břicho a dostat se až k vám. Z tohoto důvodu je nazývána Peng. Význam termínu Peng je jiný než můžeme nalézt ve slovníku Shuowen. (Pozn. Shuowen Jieui je ety- mologický slovník, sestavený cca 100 n.l.)

Peng je metodou, jak je ukázáno na obrázku. Levý i pravý Peng jsou ve svém použití identické. Především se vyhněte ztuhlosti a nepružnosti. Také nesmíte být pomalí a těžcí. Při ztuhlosti nemůžete poznat vlastní pohyb. Při pomalosti nerozeznáte protivníkovy záměry. A když neznáte sami sebe, nemůžete ani poznat ostatní. V tom případě nemůžeme mluvit o Tui Shou.

Ten, kdo je pomalý a těžký, automaticky používá sílu k tomu, aby odolal protivníkovi. Potom dochází k jevu nazývanému „mrtvé paže“ (shi shou). A to není výsledek, jehož by chtěl adept Tai Ji Quan dosáhnout.

Musíme zdůraznit že Peng je přilnutí, nikoliv odporování (kang).
Ruka dělá Peng směrem ven se snahou přilnout a reagovat.
Dále nedovolte své paži dělající Peng, aby se dostala příliš blízko k hrudníku. Dosažení neutralizující energie (hua jin) naprosto závisí na otáčení pasu. Poté, co jsem se otočil v pase, má síla peng (peng shi) je komplet- ní!

Forma Lu (potažení)

Při Lu přilnu svým zápěstím k protivníkovu lokti. Snažím se být v souladu s protivníkovou nataženou paží a to bez odporování či potahování. Násle- duji jeho sílu a snažím se ji ovládnout. Tato metoda v Tui Shou – shromaž- ďování výhod – se nazývá Lu. Ani tento výraz není stejný jako v Shuowen, je to specifický termín z bojových umění.

Metodou Lu je otočení pasu a přidání paže k napojení se na oblast protivní- kova lokte (jak ukazuje foto).
Ten, kdo je potahován dozadu, se musí „vzdát sám sebe a následovat druhé- ho“ (she ji cong ren), ale také musí vědět, kdy „se zřekne druhého a násle- duje sebe“ (she ren cong ji).

Pokud ten, kdo je potahován, cítí zvyšování tlaku z protivníkových rukou, tehdy by měl postoupit vpřed a použít kao (techniku ramene). Nebo pokud pocítí náhlé přerušení v energii protivníkova Lu (lu jin), potom by měl oka- mžitě tuto stranu uvolnit (nechat ji být), a mohl by zaútočit technikou Ji (stlačení).

Forma Ji (stlačení)

Pro Ji (stlačení) platí, že je pravým opakem Lu (potažení). Potažení využívá protivníkovu energii An (An jin) (odtlačení), nechává jej upadnout do mé pasti, takže jej nachytám. To mi zajistí vítězství! Ale co když protivník ucítí včas sílu mého pohybu? Postupující energie mého protivníka se určitě zastaví uprostřed pohybu a potom se změní i jeho pozice. Tím ztratí má síla Lu svůj efekt. Proto i já musím změnit svůj ústup na postup vpřed, a tak použiji hranu přední ruky k stržení (cai) jeho lokte. Zvednu zadní ruku a přiložím ji na vnitřní stranu předloktí, využiji výhody a zatlačím od sebe (ji chu). Nyní je můj protivník chycen uprostřed nečekané změny a velmi pravděpodobně ztratí svoji výhodu, když musí přijmout mé Ji (stlačení). Ten, kdo je stlačen, musí zachovat chladnou hlavu i uprostřed těchto změn. Pokud je schopen vidět vývoj událostí (you xianjue), potom okamžitě neutralizuje (kong) tuto energii Stlačení (ji jin) a změní svou pozici na An (odtlačení).

Forma An (odtlačení)

Pro An platí, pokud moje technika Ji (stlačení) nevedla k získání výhody, potom použiji svoji pravou ruku tak, že pokračuje po vnější hraně protiv- níkovy levé ruky a sklouzne na jeho loket. Stále provádím techniku Lu a potahuji jeho paži vzad. Pokud Lu nevytváří pro mne výhodu, potom otočím svoji pravou ruku a použiji dlaň k zatlačení na protivníkův loketní kloub, přičemž jej přetáhnu na druhou stranu. Má levá ruka také tlačí dla- ní a to na jeho zápěstí. Tuto techniku nazýváme An (odtlačení).

S dokončením An se mění pozice na Peng.

Peng, Lu, Ji, An – dokončíme a znovu začneme jako nepřetržitý koloběh. To je myšlenka procvičování přile- pení (nian), připojení se (lian), přilnutí (tie) a následování (sui).
Výše uvedené čtyři pozice mají nekonečně mnoho variací a je velice těžké je dostatečně detailně popsat v tex- tu. Doufám, že studenti dojdou k pochopení provedení díky důkladnému zkoumání. Společně s objasněním technik, které jsou uváděny při studiu sestavy, slouží tyto detaily jako pomůcka k usnadnění studia.