Autor interview: Marvin Smalheisr
Překlad: Martin Vašina
Rozhovor s Fu Zhong-wenem (傅鐘文, 1903-1994), který se konal v Šanghaji dva měsíce před jeho smrtí – 24. září 1994, tedy když mu bylo 91 let. Rozhovor se odehrál na mezinárodním turnaji Kuoshu, kam byl pozván Huang Chien Liangem a He Wei Qiem. Během rozhovoru byl přítomen jeho vnuk James Qing Quan Fu, který pomáhal překládat a objasňovat myšlenky svého dědečka, a Kenneth W. Knecht, který rovněž pomáhal s překladem.
Fu Zhong-wen i ve věku 91 let stále cvičil Taijiquan a nikdy nebyl unaven vyprávěním o životě svého slavného učitele Yang Cheng-fua, kterému byl dán v útlém věku do učení. Praktikování Taijiquan bylo pro Fu Zhong-wena cvičením loajality k jeho učiteli, formy, kterou Yang Cheng-fu vyučoval a metod, které používal.
Mezi metodami, na které Yang Cheng-fu kladl důraz, bylo cvičení sestavy šest až osm krát za sebou denně. Pouze tak, řekl Fu Zhong-wen, může student zachytit pocit skutečného kung-fu a rozvinout bojové schopnosti. A dodal, že tímto způsobem učil Yang Cheng-fu a Fu Zhong-wen, jeho syn Fu Shengyuan a jeho vnuk James Qing Quan Fu tak učí rovněž.
Sestava samotná by měla trvat přibližně 2O minut, plus mínus jednu až dvě minuty. Příliš rychlé cvičení sestavy vede k ledabylosti a pomalé cvičení zase k její strnulosti. Šest až osm opakování sestavy, rozestřených do celého dne, není podle Fu Zhong-wena tak produktivní, jako nepřetržitá sekvence šesti až osmi opakování za sebou. Procvičení sestavy jednou ráno a jednou večer je dobré pro zdraví, ale nevede k bojovým schopnostem.
Fu Zhong-wen dodal, že při procvičování sestavy je prvních pár opakování sestavy rozcvička. Teprve od čtvrtého nebo pátého opakování zlepšujete své kung-fu.
„Když studenti cvičili tímto způsobem,“poznamenal Fu Zhong-wen, „Yang Cheng-fu tam seděl a dával na ně pozor.“Yang Cheng-fu se při cvičební lekci vždy snažil opravit studenty tak, aby byly jejich pohyby správné. „Vždy se svým studentům věnoval a nikdy prostě jen tak neodešel pryč. Nechal je opakovat postoj tak dlouho, dokud se jej nenaučili správně. Byl to velmi dobrý učitel.“
Fu Zhong-wen mluvil velmi rád o svém učiteli a o tom, že „to byl gentleman s delikátní povahou. Všichni jeho studenti v Pekingu byli příjemní lidé.“
Fu Zhong-wen žil ve městě Yong-nian hned za branou a mohl se za pouhých 10 minut dostat k domu Yang Cheg-fua, který byl kousek za městem. Fu Zhong-wen začal studovat Taijiquan, když mu bylo 9 let. Yang Cheng-fu vykládal malému Fu Zhong-wenovi při učení, jakým způsobem musel cvičit sám i při společných lekcích. A vždy zdůrazňoval, jak je důležité dodržovat principy Taijiquan při cvičení. Fu Zhong-wen k tomu řekl: „Hodně lidí umí principy snadno vyjmenovat, ale neumí je snadno použít. Musíte cvičit s principy, abyste si je osvojili a zkombinovali vnitřní a vnější dohromady.“
Jeho vnuk James dodal, že v Austrálii, kde nyní žije, cvičí studenti na každé lekci sestavu pětkrát za sebou.
Fu Zhong-wen řekl, že nejrychleji můžete zacvičit sestavu 85 pohybů (nebo 108 pohybů) za 18 minut a nejpomaleji za 22 minut. „Neměli byste jít za tyto hranice. Ideál je přesně 20 minut. A neměli byste sestavu cvičit se střídavými rychlými a pomalými pohyby, sestava musí být plynulá. Pokud ji cvičíte 22 minut, ale některé části cvičíte rychle a některé naopak pomalu, pak se neřídíte principy Taijiquan. Pohyby v sestavě musí být plynulé bez zastavení.“
James Fu k tomu poznamenal, že někteří lidé si myslí, že čím pomaleji, tím lépe a cvičí sestavu 40 minut, nebo i celou jednu hodinu. To je zbytečné, protože to pak už není Taijiquan, jsou to jen pohyby. Důvod, proč cvičíme Taijiquan pomalu je, protože je chceme cvičit rychleji. To je princip.
Dále dodal „Dostáváte různou odměnu za různou práci. V bojových uměních je to stejné. Myšlenka Taijiquan je cvičit pomalu, avšak cílem není dělat pohyby, ale využít mysl ke kontrole pohybů. Vaše pohyby nedělají pohyby, namísto toho využíváte vnitřek k tvorbě pohybů, takže každý pohyb může být finální.“
„Pokud děláte pohyby rychle, pak může být něco špatně a vy to nezpozorujete. Pokud však děláte pohyb pomalu, pak můžete vidět, zda děláte něco špatně a ostatní mohou také posoudit, zda je něco špatně.“
James Fu poznamenal, že jeho otec Fu Shengyuan říká, že se Taijiquan liší od ostatních cvičení tím, že se při jeho cvičení využívají jak velké, tak i malé svaly. Všechny svalové skupiny, malé i velké, se procvičují při pomalém pohybu. Při rychlém pohybu se zapojí do pohybu jen malá skupina svalů. „Proto začátečníci, kteří mají silné a velké svaly nohou, často zažívají třas v nohou, když začnou s cvičením Taijiquan.“
„Příliš pomalé je strnulé“ dodal James Fu „Pokud je cvičení příliš pomalé, pak se nejedná o Taijiquan. Taijiquan by mělo být plynulé. Je jako voda, a voda je také plynulá. Dědeček mi říkával o lidech cvičících sestavu celou hodinu: ‚Jejich tělo je strnulé. Nemají v sobě vůbec žádný jing. Pokud cvičí jednu sestavu více než hodinu, jsou strnulí a jing se vytratí.‘“
Na dotaz, jak dostat jing do sestavy Fu Zhong-wen řekl „To se těžko vysvětluje. Když to máte, tak víte, jak to tam dostat. Je velmi důležité rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným a také je důležitá tělesná rovnováha.“ Dále řekl, že musíte spustit a uvolnit lokty a pas. Pas musí být osou pohybu, která jej řídí a přenáší ven. Je to záležitost tělesné mechaniky.
James Fu řekl, že je těžké vysvětlit, kde jing vzniká, protože vlastně vzniká z Taijiquan. Dodal, že hodně lidí cvičí Taijiquan, ale nemají jing. Jing však vzniká z Taijiquan.
Fu Zhong-wen dál poznamenal, že hodně záleží na tom, jak dlouho lidé cvičí. „Jak dlouho to dělá? Kolikrát denně? Musí to dělat přinejmenším 8 – 10 krát denně za sebou.“ James Fu k tomu dodal, že pokud někdo bude cvičit sestavu 8 – 10 krát denně za sebou celý rok, tak může něco cítit. Pak může cítit jing.
Fu Zhong-wen dodal, že Yang Lu-chan cvičil 18 let stejným způsobem a rozvinul tak své pokročilé schopnosti.
Na otázku, zda styl, který Yang Lu-chan studoval, byl Chen styl, citoval James Fu dědečkovo oblíbené rčení „Tai Ji je pouze jedno.“ A dodal, že to, co se Yang Lu-chan učil v Chen Ji-gou od Chen Chang-xinga, je ta samá forma, kterou rodina Yang dodnes cvičí. Yang Lu-chan se tedy neučil Chen styl.
„Říká se tomu Yang styl, protože jej rodina Yang zpopularizovala. Ve své knize se Yang Cheng-fu nezmiňuje o Taijiquan rodiny Yang, ale nazývá jej prostě Taijiquan. A v téže knize rovněž říká, že Taijiquan je jen jeden.“
James Fu podotkl, že Yang Lu-chanovi synové cvičili také stejnou formu. „Sestavu Taijiquan nemůže zacvičit každý úplně stejně, to je nemožné, protože každé lidské tělo je odlišné. Účelem však není měnit pohyby. Yang Cheng-fu měl trošku větší postavu, a proto cvičil sestavu s většími pohyby. Yang Shao-hou byl naopak drobnější postavy, a proto byly jeho pohyby menší. Ale nebyl to malý rám jako je Wu styl.
Yang Lu-chan cvičil tento styl, avšak teprve Yang Cheng-fu jej uspořádal do standardizovaného provedení. Můj dědeček (Fu Zhong-wen) říkal, že před tím, než komunisté ovládli Čínu, tak nikdo neslyšel o Chen stylu. Teprve po roce 1949, kdy vláda chtěla objevovat staré věci, tak našli sestavu Pao Chui a zkombinovali ji s Taijiquan. Pao Chui vycházela z Tongbei (通臂拳 / Tongbeiquan).“
Protože rodina Yang propagovala Taijiquan, lidé jej začali nazývat styl Yang, aby jej odlišili od ostatních stylů, které se z něj vyvinuly. „Ale původně to bylo nazýváno pouze Tai Ji Quan. A to je to, co děláme – původní Tai Ji Quan. Není zde žádný jiný rozdíl. Původně existovala pouze jedna forma Tai Ji Quan a styl Yang je tou původní formou. Teprve poté vznikly styly Wu, Sun a Hao. Yang Cheng-fu, Yang Lu-chan a Yang Ban-hou nikdy nic nezměnili. Dělali pouze to, co se sami naučili. A to je Tai Ji.“
Fu Zhong-wen řekl, že mnoho lidí změnilo formu, ale forma kterou on a jeho rodina cvičí, je totožná s formou, jak ji vyučoval Yang Cheng-fu. „Mnoho lidí změnilo formu. Já jsem jediný, který formu nezměnil. Ještě jsem se stále nenaučil vše, jak bych tedy mohl formu měnit? Předkové byli natolik dobří, jak byste mohli změnit něco, co vyvinuli se svými pokročilými schopnostmi.“
Podstata Tai Ji, upřesnil James Fu, je ponechání váhy na přední noze při kroku vpřed. Neměli byste před vlastním krokem posunout váhu dozadu. „Mnoho lidí má krásné pohyby, ale vypouští plno důležitých bodů při přechodech a to oslabuje jejich kung-fu.“
Fu Zhong-wen dodal, že cvičením správné formy budete mít vždy rozděleny nohy na podstatnou a nepodstatnou, a nikdy nebudete mít váhu na obou nohách současně. „Když provádíte postoj ‚Oprášení kolene‘, tak to není ruka, která blokuje nebo tlačí. Používáte svůj pas. Pas je nejdůležitější. Pokud používáte pas, pak se můžete uvolnit. Připojíte celé tělo a celé tělo se přirozeně uvolní. Pas je dozorce. Uvolněte ramena a lokty. To přichází s praxí, a ne s mluvením.“
Pokud se týká sebeobrany, poznamenal Fu Zhong-wen i jeho vnuk, je fa-jing (發勁 / uvolnění síly) důležitý, ale měl by být nacvičován mimo sestavu. „Při cvičení formy procvičujete postoje. Spousta postojů vás učí, jak používat pohyby a současně vám ukazují, jak provádět sebeobranné techniky. Hlavní věcí při procvičování postojů je, aby byly vaše nohy silné a pevné jako stromy s kořeny. Tui-shou (tlačící ruce) slouží více k relaxaci a rozvoji uvolnění horní části těla. Síla pak vychází z fa-jing (explozivní síly).“
Na dotaz, jak procvičovat fa-jing, odpověděl James Fu, že „každý pohyb může být použit k procvičení fa-jing. A přestože je fa-jing tvrdý, je stále uvolněný a lokty nesmí být zamčeny.“
Při cvičení fa-jing můžeme vzít jednotlivé pohyby ze sestavy k rozvinutí explozivní síly. James Fu okamžitě provedl pohyb svojí pravou rukou a předvedl svoji vlastní explozivní sílu a poznamenal, že cvičení s kopím také pomáhá rozvinout fa-jing.
Fu Zhong-wen poznamenal, že když Yang Cheng-fu dělal s lidmi Tui-shou, tak jste neviděli vycházet pohyb ven, nechal prostě lidi odletět pryč. „Bylo tomu tak, protože měl v dan-tienu mnoho jing.“ Fu dále zavzpomínal na dobu, kdy Yang Cheng-fu pobýval v Šahngaji. Jednou seděl Yang na posteli a Fu Zhong-wen se dotkl jedné jeho ruky. Yang Cheng-fu pootočil zápěstím a odhodil Fu Zhong-wena dva metry od sebe silou svého pengu, kterou vedl z dan-tienu. „Použil svoji vnitřní sílu bez jakéhokoli pohybu, zatímco seděl na okraji postele.“
James Fu poznamenal, že během cvičení by se neměl praktikant Taijiquan soustředit na dan-tien – oblast cca 3 cm pod pupkem. „Pokud se tam soustřeďujete, tak se tam nikdy nedostanete. Musíte však kontrolovat rovnováhu vašeho těla. To je při provádění pohybů velmi důležité.“
Fu Zhong-wenovy bojové schopnosti byly velké, obzvláště pak když mu bylo mezi 50-ti a 60-ti lety. V roce 1980 proběhlo v Číně velké setkání mistrů wu-shu, kde každý mluvil o tom, jak je dobrý. James Fu k tomu podotkl: „Dědeček řekl ‚Dost‘ a postavil se. ‚Jsem teď tady. Kdokoli z vás může požít jakékoli bojové umění, nemusíte používat Tui-shou (tlačící ruce). Pokud se mnou někdo pohne jen o jeden jediný krok, tak se stanu jeho studentem.‘ Nikdo to nedokázal.
Později jej pozvali, aby jel předvádět Tui-shou se svým studentem do Šanghaje. Lidé viděli, jak dobře umí zatlačit. Odhazoval lidi dva až tři metry daleko. Když je odhodil, tak neodklopýtali jen tak pryč, ale odletěli vzduchem nahoru a dozadu na vzdálenost dvou až tří metrů.“
James Fu přidal i další historku: „Kolem roku 1960 měl dědeček studenta, jehož otec u něj také studoval. Přicházel cvičit každé ráno, ale pak se dlouhou dobu neukázal. Jednoho dne se vrátil poté, co studoval jiná bojová umění, a chtěl dědečka porazit. Tehdy dědeček stále ještě kouřil a držel při tlačení cigaretu v druhé ruce.
Dvakrát se pokusil do dědečka velmi tvrdě zatlačit, zatímco kolem stáli v kruhu další studenti a dívali se. Když zatlačil potřetí, použil dědeček jednu ruku a zatlačil do něj tak, že jej vyhodil dva metry do vzduchu, víc než šest stop. Když padal zpátky, tak jej dědeček chytil a pak si spolu dali cigaretu.“
Fu Zhong-wen (傅鐘文) měl mladšího bratra, Fu Zong-yuana (傅宗元 | 1914 – 1984), který byl mnohem vyšší a byl rovněž velmi dobrý v Tui-shou. Fu Zhong-wenův bratr se učil nejdříve u Yang Shao-houa, staršího bratra Yang Cheng-fua. „Když dědeček cvičil Tui-shou se svým bratrem, tak jej byl schopen odhodit na dva metry, ale protože Fu Zong-yuan měl jistý druh pružné jing (síly), tak byl schopen okamžitě po svém odhození přiskočit zpět.“Fu Zhong-wen dál poznamenal, že Yang Cheng-fu měl energii natolik integrovanou v těle, že lidé, kteří se do něj snažili během Tui-shou zatlačit, odtlačili sami sebe. Když byl Yang Cheng-fu ve Wu-hanu, chtěl jeden student ve třídě otestovat Yang Cheng-fuovo Tui-shou a vložil se do toho vší silou. Yang nic neudělal, jen zlehka položil svoji dlaň na studentovo břicho. Student se okamžitě pozvracel a bylo po testování.
James Fu k tomu poznamenal „Někteří lidé se přišli učit a opravdu se chtěli něco naučit. Jiní lidé chtěli Yang Cheng-fua pouze otestovat a vyzvat jej na souboj.“
A dodal, že když Yang Cheng-fu poprvé přijel do Wu-hanu, pozval jej bohatý majitel nemovitostí jménem Liu k sobě domů. Když Yang Cheng-fu dorazil, tak před domem stála řada lidí dlouhá půl kilometru, kteří na něj čekali a někteří na jeho počest tloukli na bubny.
Uvnitř domu na Yang Cheng-fua čekal zápasník kung-fu, který jej vyzval třikrát po sobě na zápas. Yang Cheng-fu pokaždé odmítl se slovy „Nestojí to za to. Měli bychom být přátelé. Není žádný důvod, proč bychom měli bojovat.“ Po třetím odmítnutí dotyčný zápasník řekl panu Liu, že je Yang cheng-fu k ničemu a že se jej bojí.
Yang Cheng-fu tedy souhlasil, že s ním bude bojovat s rovným mečem. Příští den se oba setkali na nádvoří před davem lidí. Vyzyvatel si přinesl skutečný ostrý meč, zatímco Yang Cheng-fu měl s sebou pouze cvičební dřevěný meč. Jakmile zápas začal, pokusil se zápasník Yang Cheng-fua probodnout. Yang okamžitě švihnutím svého zápěstí seknul po protivníkově zápěstí, vyrazil mu jeho meč z ruky a zápěstí mu zmrzačil, takže už nemohl dál v souboji pokračovat.
Yang Cheng-fu poznamenal „Říkal jsem Ti, abys to nedělal, a teď jsi prohrál.“ Zápasník na to nemohl nic říct a své zápěstí už nebyl schopen nikdy používat. Vnitřní energie z dřevěného meče prošla protivníkovou rukou jako laser.
Fu Zhong-wen poznamenal, že když Yang Lu-chan přišel do Beijingu, uslyšel o něm bratr císaře a pozval jej, aby učil v císařském paláci, protože věděl, že je velmi dobrý. A dodal, že císařův bratr měl velmi rád bojová umění. Yang Lu-chana vyzvalo na souboj velmi mnoho vyzyvatelů, nikdo jej však nedokázal porazit. „Porazil je pouhým dotekem, a proto se stál znám jako ‚Neporazitelný Yang‘.“
Jednoho dne pozval Yang Lu-chana na banket k sobě domů bohatý muž, který se jmenoval Zhang. Pan Zhang měl ve svých službách tři statné bojovníky, kteří vyučovali bojovým uměním jeho děti a současně sloužili jako jeho osobní ochranka. Před banketem se jeden z bojovníků zeptal Yang Lu-chana „Mistře Yangu, jaké bojové umění praktikujete?“ Yang odpověděl „Dělám jemný, lepivý styl.“ Tehdy se ještě jeho umění nenazývalo Tai Ji Quan.
Yang Lu-chan byl drobný a hubený chlapík z venkova, který nevypadal nijak zvlášť. Bojovník pana Zhanga se vyptával dál „Můžete s tímto stylem bojovat?“ Yang odpověděl „Samozřejmě.“ Rozhovor takhle chvilku pokračoval dál, až se Yang konečně zeptal „Díváte se na mě svrchu? Jsou pouze tři druhy lidí, které nemohu porazit: z bronzu, z kamene a ze železa. Kohokoli s lidským tělem porazit mohu.“
Po čaji a dalším rozhovoru je vyzval Yang Lu-chan na nádvoří, aby něco vyzkoušeli. Tři Zhangovi muži viděli v Yangovi pouze drobného chlapíka a farmáře, takže si neodpustili poznámky typu „Nemyslím si, že cokoli zmůžeš. Jedním úderem Tě odhodím pryč a po jednom kopu bude po Tobě …“
Všichni vyšli ven na nádvoří a Zhangovi muži dál pokračovali v rozhovoru o tom, jak je Yang nemožný. Ale když na Yang Lu-chana zaútočil první bojovník a udeřil jej, tak od Yanga odletěl na tři metry a nikdo neviděl, že by Yang udělal jakýkoli pohyb. Odhozený muž nevěděl, co se stalo. Druhý Zhangův bojovník řekl „Já toho chlapa dostanu“ a prvnímu zápasníkovi řekl, že je k ničemu. Udělal úplně to samé, co první muž a Yang ho také okamžitě odhodil.
Po druhém zápasu se Yang Lu-chan rozzlobil a otočil se, aby odešel. Nabyl dojmu, že se tam na něj všichni lidé jen dívají svrchu a ve skutečnosti jej na žádný banket nepozvali. Jakmile bylo vidět, že chce Yang Lu-chan odejít, tak přítomní vládní úředníci donutili Zhanga, aby se Yangovi omluvil za to, že se snažil udělat legraci na jeho účet.
Fu Zhong-wen a jeho vnuk popsali některé ze základních prvků pro cvičení Tai Ji Quanu stylu Yang a zdůraznili mimo jiné například, že zápěstí by mělo být spíše lehce ohnuté než rovné. James Fu poznamenal „Je to jako u zahradní vodní hadice. Dědeček mi o tom řekl před 10 lety v Šanghaji během rozhovoru se skupinou, která navštívila chrám Jadeitového Buddhy. Říkal, že je to jako když zahradní hadice kropí zahradu. ‚Pokud hadici nijak nezmáčkneš, tak voda proudí normálně. Pokud hadici zmáčkneš nebo ji lehce ohneš, tak voda dostříkne dál. A pokud zmáčkneš hadici příliš tvrdě, tak se voda zastaví.‘ Takže to, co v Tai Ji děláme je, že zápěstí trochu ohneme a zvýšíme tím tlak. Pokud ohnete zápěstí příliš moc, tak krev přestane obíhat. Ohněte zápěstí trošku víc, ale udržujte zápěstí i ruku uvolněnou.“
Dodal, že k tlačení ohnutým zápěstím musí být použita strana ruky, jinak může být ruka poraněna. „Musíte mít trošku tlaku v zápěstí a v dlani, abyste cítili oběh krve.“
Fu Zhong-wen dále řekl, že rozvoj zakořenění je jako stavět dům. „Nemůžete poklepat základy domu jen několikrát. Musíte to dělat tak dlouho, dokud nebudou základy domu hluboké a stabilní. Musíte také nechat klesnout kua (胯), uvolnit kyčle a nechat je klesnout dolů. Musíte cítit, že klesáte dolů. Měli byste také zvednout rozkrok nahoru. Rozkrok nemůže být spuštěn dolů.“
James Fu poznamenal, že se lidé snadno během přechodu z jedné pozice do druhé zvedají, protože neklesli dostatečně dolů. Tělo by se nemělo nikdy mezi jednotlivými pohyby zvedat. Ming-men (命門 / Brána života / akupunkturní bod GV4 na Zadní střední dráze) by neměl být příliš narovnaný, ani příliš uvnitř nebo venku.
Dále dodal, že hrudník by neměl být příliš propadlý a záda by se neměla příliš předklánět. „Krk by měl být pevný, rovný a vzpřímený a oči by se měly dívat přímo. Nedívejte se dolů na nohy, ale dopředu ve směru pohybu.“
James Fu řekl, že když jej učil dědeček „nikdy po mě nechtěl, abych šel příliš nízko. Nejdříve mě nechal cvičit vysoko a poté jsem postupně pomalu šel níž. Pokud to děláte tímto způsobem, tak se vaše kolena nedostanou přes špičky chodidel a sníží se nebezpečí zranění kolene.“
Poznamenal, že může být v pořádku, pokud se koleno dostane přes špičku chodidla při provádění spojovacího pohybu (přechodu), ale jakmile je pohyb přechodu ukončen, tak by vaše koleno nikdy nemělo přesahovat špičky chodidel.
Dále James Fu řekl, že jeho učení v Austrálii, kde nyní žije společně se svým otcem, zahrnuje základy Yang stylu Tai Ji Quan, což je cvičení sestavy. „Není to jako u Dlouhé pěstí (Chang Quan), kde děláte spoustu cvičení procvičujících kopy. Děláme trošku protahování, ale to není hlavní účel. Jsou tam nějaká dechová cvičení, která jsou spíše meditativního charakteru.“
„Používáte váš záměr k uvolnění vaší mysli. To se dělá před Tai Ji a po Tai Ji, vestoje i vsedě. To je starý způsob. A když cvičíte, musíte stále používat svoji mysl.“
Dodal dále, že se v průběhu cvičení používá přirozené dýchání. „Pokud mluvíme o Qi (氣), není to dech, který dýcháme, je to vnitřní Qi, která se pohybuje. Při cvičení sestavy se na dech nesoustřeďujeme, dýchání je naprosto přirozené.“
„Pokud se soustřeďujete na Qi (pozn. překl.: zde nejspíš ve smyslu dýchání), nemůžete se soustředit na pohyby. Musíte se soustředit na vaši energii a vašeho ducha.“
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře