Autor: Michael Joyce, The Combative Corner, January 2012
Překlad: Zdeněk Kurfürst
Pozn.: Yang Jwing-ming (jeho www: http://ymaa.com/ ) není nijak personálně propojený s rodinou Yang, stojící za Yang stylem Taiji.
Pozn. 2: Rozhovor s Yang Jwing-mingem, který jsem na tyto stránky přeložil dřívě, se setkal s velmi kladným ohlasem. Proto, když jsem narazil na následující rozhovor, jenž mi opět přišel velmi zajímavý, nezaváhal jsem a rozhodl se pro překlad.
Co vás původně přivedlo k bojovým uměním?
O bojová umění jsem se začal zajímat proto, že jsem vyrůstal v tradiční čínské komunitě. Narodil jsem se hned po 2. světové válce ve vesnici Yang, kde žilo pohromadě 600 členů rodiny a jejich příbuzných. Tehdy nebylo nic nezvyklého vídat lidi kolem vás trénovat kung-fu. Seriózní cvičenci bojových umění a zkušení mistři byli mnohem běžněji k vidění než v současnosti. Trénink kung-fu byl stejně obvyklý jako hraní na hudební nástroj nebo sportování. Také byli velmi populární bojové filmy a pouliční ukázky bojových umění. Kdykoliv jsem viděl některou z těchto ukázek (na ulici nebo film v kině), vždy mne to nadchlo a posílilo moji touhu učit se kung-fu. Vzhledem k popularitě tréninku bojových mění nebyli moji rodiče překvapeni mým přáním věnovat se kung-fu a nijak mi nebránili. Svou roli sehrál i fakt, že Čankajškova strana se připravovala na boj proti čínským komunistům a tak mnoho lidí hledalo způsob, jak zlepšit svoji kondici fyzickou i psychickou. Trénink bojových umění se ukázal jako jedna z nejlepších cest k dosažení těchto cílů.
Jaká je vaše současná nejoblíběnější sestava nebo cvičení a proč?
Je mi 65 let a fyzicky jsem ztratil potenciál a kapacitu předvádět vnější styly na úrovni fyzické síly. Když se dnes zraním, tak regenerace trvá mnohem déle. Proto se mé zaměření stáčí k tréninku jemnějších stylů a věnuji se více vnitřním cvičením, především Tai Ji Quan a Qi Gong. Po mnoha letech cvičení, výzkumů a zkušeností rád říkám, že Tai Ji Quan je jako vážná (klasická) hudba. Jde velmi do hloubky a proniká do nekonečných hlubin ve vědění, vnímání a kreativitě. Vnitřní styly ukázňují mysl i tělo. Také trénují vnímání Qi (energie) a schopnost kontrolovat a vytvářet Qi. Je mnohem těžší dosáhnout pochopení a cítění ve vnitřních stylech nežli ve vnějších. Jde o velmi unikátní a odměňující pocit, protože jedinou cestou jak jej zažít, je skrz pravidelné cvičení. Díky tomu se tento pocit stále rozvíjí k něčemu mnohem silnějšímu, jak jdete s poznáním hlouběji. Hloubku pocitů si velmi užívám a vnitřní cvičení jsou definitivně mým oblíbeným druhem cvičení.
Samozřejmě mne stále baví učit vnější styly, protože mi to umožňuje podržet si nějakou úroveň fyzické síly. Věřím, že pravidelný fyzický pohyb je jedním z klíčů ke zpomalení procesu stárnutí, k udržení zdraví a k obraně proti nemocem. Nicméně jak bude mé tělo dále stárnout, budu se víc a víc koncentrovat jen na rozvoj hlubších a vytříbených cvičení ve vnitřních stylech.
Co je pro vás největší překážkou při výuce?
Dnes je největším problémem najít oddané studenty. Není snadné najít lidi, kteří jsou schopni a ochotni zasvětit či alespoň částečně obětovat věci jako jejich práce, rodiny či společenský život a upřímně se věnovat tréninku kung-fu. Kung-fu bylo poníženo na zálibu či sport. Někdo jej dokonce v dnešním životě může vnímat i jako luxus. Proto není snadné najít studenta, který má touhu, trpělivost, vytrvalost, nadšení a morálku potřebné k tomu, aby trénink dotáhl na smysluplnou úroveň. Vzhledem k báchorkám o bojových uměních v dnešních médiích, v podstatě všichni studenti sní o tom, jak dobrými experty v bojových uměních mohou být za krátkou dobu. Ovšem každá hlubší dovednot vyžaduje spoustu času a trpělivosti (kung-fu, gong-fu) k dosažení výjimečné úrovně. V dnešním světě se fantazie a realita prolínají. “McDonaldizace” kultury ve smyslu dostat to, co chcete, rychle, levně a v nízké kvalitě, ovlivnila celou mladou generaci. Tolik mladých chce jen rychlé výsledky a netrénují tak seriózně jako generace před nimi. Idea pravidelného cvičení, abychom si mohli užívat odměnu za tvrdou práci, v podstatě neexistuje. Většina dětí nechce trénovat tvrdě, ale chce si užívat onu odměnu. Z mé pozice vidím, že vnímání, porozumění a hloubka tradičních bojových umění není dnes mezi majoritou cvičenců přítomná. Mnoho studentů nevydrží u tréninku po delší dobu – především když získají novou práci, dostanou se na školu, přestěhují se, najdou si partnera či mají děti. Někdy ztrácí zájem o cvičení nebo si hledají výmluvy, protože trénink je tvrdší než čekali nebo chtěli. Kung-fu nepatří mezi zájmy většiny lidí. Obecně řečeno, pokud někdo chce rychlé výsledk,y tak nepotřebuje učitele. Nepotřebujete příliš mnoho informací k tomu, abyste se naučili kvantum věcí. Viděl jsem mnoho učitelů, kterým je kolem dvaceti a cvičí víc než 10 stylů, přičemž často míchají několik z nich dohromady. To není až tak těžké dělat s velkým zaujetím, obzvlášť, když je všude spousta dostupných výukových DVD. Ovšem zvládnout i jen jeden styl na skutečně mistrovské úrovni, to už chce víc než jen DVD a mnohem víc než jen pár roků tréninku s učitelem. Například, na světě jsou tisíce lidí, kteří hrají velmi dobře na klavír, ale máme mnohem méně Beethovenů a Mozartů. Věřím v dosahování vyšších kvalit mistrů typu Beethovena a nejen v dosažení mírně nadprůměrné úrovně.
Díky rychlému rozvoji vědy dnes mnoho lidí nejdříve vyhledává uspokojení svých materialistických potřeb a potěšení. Kultivace ducha viditelně upadá od poloviny 20. století. Většina lidí se více stará o vlastnictví hezkých aut, velkých televizí, rozlehlých domů nebo o drahé šperky, než o zásadní rodinné hodnoty, respekt, laskavost k ostatním, či soustavnou touhu udělat svět lepším místem pro lidstvo. Toto dělá proces výuky vnitřních umění, Qi, ducha, mysli a života mnohem těžší než kdykoliv dříve. Například je dnes velmi těžké učit lidi meditovat. V dnešním světě je tolik vyrušení a mnoho lidí prostě jen hledá, jak si cestu zkrátit.
Musel jste někdy během let řešit osobní pohrůžky nebo “výzvy”?
Kdysi do naší školy YMAA v Bostonu přišel opilý muž a vyzýval na boj. Nevěřil jsem, že chce skutečně bojovat a nakonec se ukázalo, že jsem měl pravdu. Začal mluvit o tom, jak bojoval ve Vietnamu, kolika prošel souboji a kolik zápasů vyhrál. Naslouchal jsem mu a pokyvoval. Když viděl, že skutečně poslouchám, zklidnil se. Řekl jsem mu, že jsem byl zrovna uprostřed lekce a pokud chce skutečně bojovat, musí počkat na to, až trénink skončí. Usadil se a já mu dal hrnek silné kávy. Když skončil trénink, tak chlapík nebyl nikde k nalezení. Zůstal jen prázdný hrnek na židli. Od té doby, kdykoliv šel po ulici kolem školy, vždy mával na pozdrav oběma rukama a stali jsme se přáteli. I při několika dalších příležitostech jsem dokázal odradit druhé od výzvy jen ttím, že jsem je pozval na čaj nebo kávu. Poté, co jsme se seznámili, již k žádnému boji nedošlo. Věřím, že většina lidí není špatná a občas prostě dá trochu práce poznat pravé úmysly ostatních. Někdy prostě lidé kráčí po drsnějších stezkách svého života, což chápu ze svých vlastních životních zkušeností.
Nejhorší střetnutí, která jsem kdy zažil, byla ta, když na mne útočili lidé s jediným cílem – zranit nebo převálcovat. V prvních letech existence YMAA občas někdo vešel do školy a přerušil výuku ve snaze způsobit problémy. Mnohokrát se mi stalo, že jsem byl pozván učit na seminář, ale šlo jen o výzvy, jednou zde už byla nachystaná dlouha řada lidí, kteří se mnou chtěli zkřížit ruce. Mnoho z nich chtělo jen propagovat sami sebe a chtěli mít možnost říci – porazil jsem Dr. Yanga. V takovém případě není možné ukázat slitování nebo se snažit navázat přátelství. Proto musíte vnímat, když k vám někdo přistupuje s nepřátelskými úmysly. Pokud máte dobré pocitové vnímání, snadno rozeznáte podobnou blížící se situaci a dokážete přiměřeně reagovat. Výsledek vždy závisí na tom, jak dobré jsou vaše reakční dovednosti a vyhodnocení ohrožení (tedy pokud tu nějaké ohrožení skutečně je) a jak efektivní jsou techniky, které použijete. Velmi často jsem dokázal klidně odejít, bez ohledu jak naštvaná byla druhá strana. Někdy to vyžaduje jen chladnou hlavu a dobře promyšlený přístup. Stále věřím, že nejlepším bojem je ne-bojování. V moderní době není fyzická konfrontace obvykle nutná a to je i řešení, které se snažím najít jako první.
Když jsem začal publikovat knihy o bojových uměních, dostal jsem i mnoho rozhořčených dopisů, některé od jiných mistrů, kde jsem byl kárán za prozrazování mnoha tajemství ze starých čínských dokumentů. Já ale chci jen sdílet znalosti se světem. Když jsem viděl, kolik vědomostí můj mistr Bílého Jeřába nestihl předat před svou smrtí, cítil jsem povinnost zachovat tolik ze znalostí bojových umění, kolik jen dokážu. Pro mne překlad těchto dokumentů a jejich publikování byl nejlepší způsob, jak oslovit svět a mít je dobře zdokumentované pro budoucnost. V dnešním světě nevidím důvod k uchovávání tajemství. Takže když jsem začal s publikováním, někteří velmi konzervativní mistři se mnou nesouhlasili, vlastně byli na mne dost naštvaní. Ovšem o několik let později se mi někteří z nich omluvili a řekli, že jsem udělal správnou věc. Viděli, že tradiční umění zmírají a skutečná podstata kung-fu se ztrácí z generace na generaci. Bez zcela otevřeného sdílení těchto znalostí by ke kompletní ztrátě došlo v průběhu několika dalších desetiletí. Vždy si přeji, abych toho mohl udělat více pro zachování a rozvoj bojových umění, protože jsem se zatím jen dotkl povrchu. Stále je zde tolik dokumentů, které by měly být přeloženy a naneštěstí jich i mnoho bylo navždy ztraceno během Kulturní revoluce. Kung-fu už není to, co bývalo. Studenti jsou mnohem méně tréninkem zaujatí a méně mu obětují než tomu bylo v mé generaci a i tehdy byli někteří problematičtí studenti. Je mi smutno, když si představím ta staletí znalostí, která byla zanedbána nebo přímo zahozena, jelikož společnost nedoceňuje kung-fu a je odlákávána od skutečných kvalit lidského života a spirituality. Doufám, že dokáži ukázat veřejnosti, jak kung-fu prospělo mému životu a životu mnoha dalších lidí, a jak to může pomoci i jim.
V současnosti jsou velmi populární MMA (tzv. Mixed Martial Arts). Proč podle vás už nevládne kung-fu?
MMA dokáží oslovit široké masy a navíc jsou velmi propagovány. Myslím, že je to proto, že se zde točí spousta peněz díky zábavnímu průmyslu. Je to podobné jako dříve boxerské zápasy. Prostě tento typ utkání přitahuje obrovské publikum. Navíc lidé instinktivně tíhnou k fandovství – týmu nebo jednotlivci. Naneštěstí spoustu lidí na těchto sportech přitahuje pouze násilí, soutěživost nebo konkrétní jednotlivec. A právě díky násilí a taky přízni médií přitahuje MMA více lidí než tradiční trénink. Mám pocit, že celkové vnímání bojových umění je velmi povrchní. Ale nás to nutí překonávat nepřízeň, donutit se být lepší než ostatní. Ovšem čestné jednání nezahrnuje zbytečné násilí jen pro zábavu, ať již v plnokontaktních aktivitách (jako je MMA) nebo v nekontaktních zálibách (což je třeba golf). Je smutné, že některé bojové sporty podporují myšlenku ovládání a zastrašování jiných prostřednictvím násilí a jejich prvořadým cílem je získávání titulů. I MMA mohou být trénovány správným způsobem, když jsou zaměřeny na správné cíle. Věřím, že zdaleka ne všichni bojovníci MMA se zajímají jen o násilí a slávu. Stejně tak zdaleka ne všichni cvičenci tradičních systémů trénují s počestnými záměry. Rozdíl je vždy dán myšlenkami každého z nás, styl, kterému se věnujeme, na to nemá vliv. Věřím, že jsou zde cvičenci MMA, kteří věnují svůj čas poznání svého umění a jeho pochopení do hloubky. Ale většinou to vypadá, že hlavní proud MMA se soustředí na špatnou složku tréninku bojových umění.
V tradičním tréninku Mistr nevyučuje studenty bojové techniky tak dlouho, dokud nezačne důvěřovat ve studentovy schopnosti, zodpovědnost, soudnost a morální kvality. Naneštěstí, toto je fakt, proč tolik bojových škol kritizuje kung-fu. V tradičních bojových uměních nejsou okamžité výsledky typu vítězství v souboji. Je pravdou, že mnoho studentů tradičních stylů se nikdy nedostane na úroveň, kde by dokázali plně využívat techniky, které se učí. Ale boj nikdy nebyl jediným cílem tradičního tréninku. Vždy šlo o sebeobranu a sebekultivaci, nikdy ne o slávu, sílu či peníze. Bojové schopnosti v tradičních bojových uměních se především vztahují k tomu, jak moc dokáží studenti rozvinout svoji mysl, a teprve poté přichází otázka, jak moc skutečně chtějí být bojovníky. Myslím, že téměř všichni tradiční učitelé propagují nenásilí a mírumilovnost. Navíc cvičenci tradičních stylů, kteří dosáhnou vysoké úrovně v boji, neukazují většinou své schopnosti ani je nepředvádějí na veřejnosti. Dovednosti, které rozvinuly, jsou zde vždy pro jejich osobní cíle a rozvoj, nikoliv pro ostatní. A pokud chcete dosáhnout vysoké úrovně mistrovství, kung-fu by nemělo být trénováno jiným způsobem. Je to tradiční umění a přežilo stovky let právě díky tomu, jaké hodnoty razí. Vyžaduje čas, trpělivost, vytrvalost, odolnost a silnou morálku. Studenti, kteří mají tyto kvality, se nezajímají o vítězství v utkáních, o tituly ani o sebepropagaci.
Tradiční školy často nejdříve učí své studenty základy – základní pozice, základní sestavy, práci těla, koordinaci a také, což je důležité, bojovou morálku a mysl. Jsou tak mnohem náročnější v požadavcích na koncentraci a kázeň mysli. Jenom tento základní trénink může trvat léta. Mnoho začátečníků to vzdává nebo ztrácí trpělivost s tradičním tréninkem, především ti, kteří chtějí pouze bojovat. Je mi jasné, že touha trénovat bojová umění jen pro boj je mnohem populárnější než cvičení pro sebe-kultivaci. Také, když jsem v 15 letech začínal s bojovým uměním, jsem se chtěl jen naučit bojovat. Z tohoto důvodu je MMA mnohem populárnější, protože se do sparringu pouští mnohem dříve. A také výsledky v MMA jsou mnohem snáze viditelné a může jich být dosaženo relativně rychle. Snadno rozeznáte, když je někdo větší, rychlejší a dokáže jiného složit k zemi. Věřím, že MMA jsou populární, protože to je to, co lidé dnes chtějí. Tito lidé touží být lepší než ostatní a chtějí rychlé výsledky. Dříve jsem to nazýval kulturou “McDonald” – získat věci rychle, snadno a hned dosáhnout uspokojení potřeb. MMA dobře vyhovuje těm, kteří hledají něco módního a s rychlými výsledky.
Na MMA je dobré, že tělesná příprava je velmi tvrdá a může rychle vytvořit pevné základy pro hlubší trénink.
Mnoho tradičních škol se nesoustředí v počátcích tréninku na tělesnou přípravu, protože stejně nevyučují první měsíce žádný boj. V MMA jsou studenti díky soutěživosti celého prostředí mnohem více motivováni k vlastnímu tvrdému tréninku. To jim pomáhá se stále zlepšovat, protože neustále posouvají své hranice a snaží se o další rozvoj. To, co na MMA nemám rád, je ten přechod, kdy se soustředí jen na vítězství a porážení ostatních. Věřím, že je mnoho studentů, kteří odchází od MMA a hledají svoji vlastní cestu. Protože od určitého okamžiku je jediným cílem MMA vítězství na soutěžích a získávání titulů. Podle mne je úspěch na soutěžích jen krokem v procesu tréninku a neměl by nikdy být hlavním cílem. Také nemám rád MMA proto, že v ringu je příliš mnoho pravidel, které nekorespondují s realitou na ulicích. Žádné komplexní bojové umění nikdy nebude založeno na sportovním boji. Jak efektivní vaše cvičení nakonec bude závisí na tom, jak skutečně mnoho cvičíte, co cvičíte a za jakým účelem. Přál bych si, aby byla tradičním uměním věnována větší pozornost, jinak během několika málo generací přijdeme o jejich podstatu a původní cíle. Je velmi těžké najít lidi, kteří dokáží ocenit kung-fu pro to, co skutečně zahrnuje jako celek.
Zabere delší dobu vidět výsledky tréninku kung-fu. Často trvá minimálně 1 – 2 roky, než získáte k danému umění vztah. 5 – 10 let zabere, než objevíte, co vše obsahuje. 10 – 20 trvá prozkoumání stylu. 20 – 40 let musíte obětovat na vlastní rozvoj a celý život zabere snaha dovést cvičení k dokonalosti. Velmi často se můžete techniky naučit teprve poté, co zlepšíte svoje myšlení. Studium mnoha technik bez základů a kořenů je zbytečná a marná práce. Rozvoj cvičení na skutečně hluboké a významné úrovni zabere celý život poctivého soustředěného tréninku. Je to cesta bez konce. Ale dnes už většina lidí tyto kvality nemá a co horšího, ani o ně neusiluje. Proto jsem začal se svým desetiletým vzdělávacím programem YMAA Retreat Center. Cvičím malou skupinu studentů v celodenním režimu od roku 2008. Studenti cvičí zhruba 8 hodin denně, 9 měsíců v roce a žijí přímo v našem centru. Doufám, že díky tomuto každodennímu přísnému tréninku, pokud jej dotáhnou až do konce, rozvinou své schopnosti a dovednosti nezbytné k tomu, aby se stali dobrými bojovníky a také dobrými lidmi.
Co je Vaším hlavním poselstvím?
Umění vyžaduje spoustu času a správného myšlení, abyste je mohli ocenit a užívat si. Mnoho věcí, které děláme v našem každodenním životě a povolání, se dá považovat za velmi komplexní a nádhernou formu umění. Ať už jde o bojová umění, hudbu, psaní, kreslení, technické věci, léčení a pomáhání lidem, různé sporty atd., vždy se na to soustřeďte a věnujte se tomu. Opravdový rozvoj a skutečný vztah ke každé formě umění si získáte jen tehdy, když se jim věnujete trpělivě, disciplinovaně, pokorně a se správnými záměry. Bez toho budete vždy jen klouzat po povrchu. Neustále byste se měli snažit jít hlouběji. Hledejte zdroje a lidi, od nichž se můžete učit a jež vás mohou vést. Nezůstávejte na jedné úrovni. Odměnou vám budou vaše objevy. Udržujte svůj šálek prázdný a vždy budete mít před sebou nové horizonty. Je-li váš šálek plný, tak vám ve výhledu bude stále překážet spousta mraků. Začal jsem s tréninkem bojových umění, protože jsem chtěl bojovat, ale dnes po více než 50 letech cvičení se to rozvinulo v něco mnohem většího.
Jak se dá rozvinout správně a bezpečně energie Qi?
Samozřejmě, že nejdřív musíte pochopit základní teorii. Existuje spousta dobrých knih, které vám tyto informace zprostředkují, ale já rozhodně doporučuji studium pod vedením učitele hned od začátků a ještě důrazněji od chvíle, kdy se dostanete na střední úroveň. Většinou po jednoduché a krátké lekci se zkušeným učitelem se můžete dostat na správnou cestu. Je zde spousta střípků, které je potřeba poskládat a lépe je pochopíte pod osobním vedením zkušeného instruktora než jen z knih. Ušetří vám to čas, nasměruje vás to správným směrem a vyhnete se škodlivým cvičením. Když pochopíte teorii, tak už se můžete učit z dostupných knih bez rizika. Obecně se dá říci, že většina cvičení Qigong využívá Externí Elixír a nejsou nebezpečná, když se cvičí správně. Ale pokud si přejete proniknout k hlubším aspektům Qigong, především k těm, které využívají Vnitřní Elixír, tehdy si musíte být velmi jistí ve znalostech, musíte cítit a kontrolovat Qi v těle a ovládat svoji mysl. Protože při neopatrném cvičení mohou být pokročilé formy Qigong velmi škodlivé pro vaše tělo a zdraví. Na této úrovni tréninku budete potřebovat kvalifikovaného a zkušeného učitele, aby vás vedl správnou cestou. A pořád si musíte dávat pozor. Pokud si nejste jistí, nikam nespěchejte.
Je nějaký rozdíl ve cvičení Qigong pro zdraví a cvičením pro bojové schopnosti?
Ano, zdravotní Qigong vznikl před více než 2300 lety. Za cíl měl utužit zdraví a rozvíjet schopnost uzdravování těla vlastního i dalších lidí. Bojový Qigong vznikl kolem roku 500 n.l., během Boddhidharmova pobytu v Číně z jeho Proměny šlach a svalů (Yi Jin Jing) a Pročištění morku a mozku (Xi Sui Jing). Hlavním cílem bojového Qigong bylo umocnit sílu fyzického těla. To bylo důležitým faktorem pro vítězství v bitvách v dobách válečných. V rámci bojového Qigong se rozvíjely specifické tréninkové metody typu Iron Shirt, One-finger Meditation, Iron Sand Palm. Tato cvičení významně pomáhala k rozvoji tělesné síly a bojových schopností. V současnosti už nepotřebujeme trénovat natolik extrémní metody. Vlastně bylo prokázáno, že tento typ tréninku může být pro tělo škodlivý, především ve vyšším věku. Může vést k poškozování nervů, artritidě či vysokému krevnímu tlaku. Nemyslím, že by trénink bojového Qigong v současnosti měl být nasměřován k rozvoji síly pro boj. Věřím, že má smysl v posílení (formování) svalů, šlach a kloubů, takže tělo bude silnější a současně je trénována i mysl. Když na toto přistoupíme, tak je jasné, že bojový i zdravotní Qigong jsou si podobné, protože cílem obou je zdraví.
Cílem každého cvičení Qigong by měla být délka života, zdraví a seberozvíjení. Bojové schopnosti byly hlavním cílem bojového Qigong v době válek, ale nemůžeme očekávat, že by nás jakýkoliv Qigong mohl ochránit před bombami, kulkami či chemickými zbraněmi. Pravděpodobně budeme žít déle než naši předkové v minulosti, proto musíme stárnout postupně. Z toho důvodu by měl být bojový Qigong trénován velmi opatrně a se soustředěním na zdraví, nikoliv omezeně na rozvoj čisté fyzické síly.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře