Připravil: Zdeněk Kurfürst
Zpracováno na základě:
http://www.internalartsinternational.com/wp-content/uploads/2012/02/fu_shu_yun_interview.pdf
http://www.internalartsinternational.com/about-fu-shu-yun/
Fu Shu-yun se narodila roku 1916 v Tianjinu. V roce 1931 se stala studentkou Nanjing Central Martial Arts Academy.
V roce 1936 byla členkou čínského demotýmu, který v rámci OH v Berlíně předváděl tradiční kung-fu.
Během čínské občanské války (zjednodušeně – komunisti vs. čankajšek) přesídlila na Taiwan, spolu se svým manželem Meng Zhao-xun, který se věnoval stylům Tong Bei Quan a Shaolin Hei Hu Quan. Na Taiwanu vyučovala bojová umění a spolu s manželem i účinkovala v několika filmech.
Jako dítě jsem bývala často nemocná, a tak moje rodina chtěla, abych studovala bojová umění, jež měla zlepšit mé zdraví. Můj strýc cvičil japonský zápas a on a jeho přátelé občas cvičívali u nás doma, což mne zaujalo. Můj první trénink byl s Armádním instruktorem na základní škole. (Armádní instruktor na čínských školách má za úkol naučit žáky stát v pozoru, vytvořit řady a také správnému chování.) Někdo ho viděl cvičit a ptali jsme se ho, co to dělá. Nabídl nám, že nás bude učit a my jsme s potěšením souhlasili. Učili jsme se základy Shaolin Quan (forma boje, vyvinutá v Shaolinském klášteře). A jak jsem cvičila, postupně jsem sílila. Zhruba po roce cvičení jsem postupně přestala brát veškeré léky.
Jednou při výroční akci školy nás Armádní instruktor nechal vystoupit s ukázkou nacvičených sestav před všemi žáky a my jsme sklidili obrovský potlesk. Jako dítě jsem si vždy přála pozornost, a tato zkušenost mne podpořila v dalším tréninku, takže jsem během letních prázdnin začala cvičit v Tianjin Martial Arts Club. Po skončení studií na Hebei Girl’s Teacher’s School jsem nastoupila na Nanjing Central Martial Arts Academy. Má třída byla první, kde se kombinovalo akademické vzdělání a trénink bojových umění.
Někteří studenti přicházeli na šestiměsíční vzdělávací program a to byli ti nejlepší z oblastních škol bojových umění. My ostatní jsme byli pravidelní studenti, kteří museli projít úvodními teoretickými zkouškami, stejně jako předvést základní dovednosti z bojových umění. Náš ředitel Zhang Zhi-jiang byl vysoce postavený státní úředník (a také původně generál v armádě). V minulosti měl za sebou příšerný pád z koně a jeho záda byla vážně poškozená. Poté byl víceméně upoután na lůžko, ale věnoval se sérii cviků Ba Duan Jin (Osm kusů brokátu), což mu pomohlo k uzdravení, a proto se rozhodl věnovat propagaci a zachování těchto cvičení a bojových umění.
Jakožto ředitel Nanjing Central Martial Arts Academy měl příležitost se tomuto cíli věnovat. A vzhledem ke svému postavení ve státní správě měl i kontakty pro získání lidí a zdrojů, a mohl tak nabídnout nejlepší možný program. Mohl zvát mistry bojových umění z celé země a nabídnout jim dobrou odměnu Huang Bo-nian (Xingyi Quan, Xingyi meč), Sun Lu-tang (Bagua Zhang, Bagua Dragon form meč), Ma Hong-tu (Shaolin Ba Ji Quan), Yang Song-shan(Shaolin Tan Tui, Shaolinský meč, Kuen Wu meč) a Sun Yu-ming (Si Lu Cha Quxuan, Xin Wu Shu, Mei Hua meč, Shaolinská tyč a šavle). Učitelé byli velmi přísní, měli vysoká očekávání a studenti si jich vážili.
Vzhledem k tomu, že ředitel školy byl kdysi vojákem, celá škola byla vedena v armádním duchu. Ve škole studenti vstávali ve 4:30 a ve 4:50 museli všichni vyrazit na dvacetiminutový běh. Po běhu jsme do 6:40 opakovali věci ze včerejšího tréninku, a potom jsme šli na snídani, která byla v 7:20. První rok tréninku na škole, bez ohledu na úroveň studenta, obsahoval základy kung-fu, především nácvik postojů a pozic. To obsahovalo i přímé kopy s držením natažené nohy nahoře, poté její pomalé stažení a postupné položení na zem. To jsme dělali i za chůze. Později jsme se soustředili na pozici jezdce – ma bu. Vždyť pro kung-fu je základem schopnost stát správně. Jak se někdo může učit kung-fu a přitom ani nezvládat správnou pozici. Takže jsme strávili dva měsíce nácvikem pozice jezdce. Potom následovaly jednoduché sestavy typu Lian Bu Quan a Tan Tui. Tyto sestavy se soustředí na procvičování nohou k naučení dobré techniky kopů. (Pozn. Díky tomuto tréninku byla Fu Shu-yun stále schopná předvádět perfektní kopy i ve věku přes 70 let.) Potom následovaly sestavy Da Long Quan a Xiao Long Quan, které se zaměřovaly na různé shaolinské techniky – kopy, údery, bloky, kroky apod. Navazovalo se pokročilejší sestavou Xiao Tan Tui. Na konci prvního roku studia se k vnějším stylům přidalo Taiji (Tai Chi).
Během následujících 2 let se probíralo 5 typů Taiji. Nejdříve Shaolin Taiji pod vedením Ma Yung-shena. To byla sestava, která spojuje různé bojové techniky ze Shaolinského kung-fu se základy Taiji. Potom Yang Cheng-fu učil Yang Taiji. Následoval Wu styl Taiji pod vedením Wu Jian-Chuana, který nejdříve studoval Yang Taiji, a potom vytvořil vlastní styl. Po něm přišel Wu Yin-hua, osobní student Sun Lu-tanga, který učil Kai-ho (otvírání – zavíraní) sestavu. A poslední bylo tzv. Bagua Taiji, což byl mix stylů Bagua (Osm trigramů) a Taiji. Na škole to učil zakladatel stylu Wu Jun-shan.
Xingyi se cvičilo v prvním pololetí druhého ročníku. Všichni cvičili základní sestavy Wu Xing (5 elementů). Ty zahrnují Pi Quan, Zuan Quan, Beng Quan, Pao Quan a Heng Quan. Těchto 5 elementů je procvičováno za chůze vpřed, přičemž cvičíte 2 – 3 jednoduché pohyby s rychlostí a silou. 5 elementů, které tvoří základ Xingyi, je potřeba procvičovat opravdu důkladně. První delší sestavou z Xingyi, kterou jsme cvičili, byl Lian-Huan Quan, a na ni navázaly 3 další sestavy. Nakonec jsme cvičili 12 zvířat, což je série krátkých sestav, jejichž pohyby jsou odvozeny od zvířecích charakterů – had, drak, tygr, kůň atd. Učitelem Xingyi byl Huang Buo-nian, jenž se učil přímo u Mistra Li Tsun-i (1850 – 1925).
Po Xingyi a Taiji se začalo cvičit Bagua (Pa Kua), což je vnitřní styl, který zdůrazňuje kruhové pohyby, výrazné využotí pasu při otáčení a blokování. Slovy Fu Shu yun: “Pokud nejdříve cvičíte Taiji a naučíte se, jak správně využívat pas, potom vaše cvičení Bagua bude krásnější, elegantnější a živější.” Na Akademii se cvičily dva styly Bagua. Styl Draka (long-xin) podle Sun Lu-tanga a styl Wu Jun-shana, který měl 64 pohybů. Základní trénink Bagua vyžadoval spoustu chůze po kruhu pro rozvoj schopnosti rotace těla a také mnoho pozic založených na zvířatech (had, medvěd, drak …). Takže na konci druhého roku studia všichni z Nanjing Academy znali základy všech hlavních vnitřních stylů a navíc je cvičili pod nejvýznamnějšími učiteli té doby.
Třetí rok na škole se vyučovala tyč, šavle, meč, krátké a dlouhé kopí. Bylo zde několik učitelů a každý se specializoval na konkrétní zbraň. Samozřejmě, že styly, které jsme cvičili dříve, se procvičovaly dál a neustále jsme rozvíjeli své znalosti v nich. Jak se studium chýlilo ke konci, přijížděli na školu různí státní představitelé a mezi muži si vybírali budoucí bodyguardy.
Po skončení Akademie jsem byla vybrána do týmu, který měl reprezentovat Čínu na Olympijských hrách v roce 1936. Každá země měla dva týmy. Jeden byl atletický a ten druhý byl ukázkový, přičemž naše skupina bojových umění byla v ukázkovém týmu. Bylo nás devět a byli jsme vybráni z celé Číny. Mojí specialitou byl Tai Ji Quan (Tai Chi). Jeli jsme lodí do Hong Kongu, Singapuru, Indie a Itálie. Odtud jsme přejeli do Hamburku. Všude nás vítali a pořádali bankety a vystoupení, kde jsme předváděli naše umění. Vystupovali jsme na velkých pódiích s reflektory, které sledovaly každý náš pohyb. Myslím, že naše ženské vystoupení bylo pro Evropany šokem a probuzením do reality. Mnoho z nich mělo stále představu plachých Číňanek se svázanými chodidly. My jsme byly aktivní, živé, oblečené do nádherných kostýmů, výborně jsme ovládaly bojová umění – prostě byly jsme něco zcela jiného, než čekali. Když jsme, jako výprava, dělali ukázky v průvodech, tak ostatní delegace přerušili svá vystoupení a sledovali nás. Nikdy neviděli něco podobného našim sestavám a byli okouzleni.
Nejlepší bylo vystoupení na Olympijských hrách. Vystupovali jsme večer po atletických soutěžích, které probíhaly celý den. V hledišti bylo přes 20 000 lidí. Ostatní ukázky byly taneční, my jediní jsme ukazovali bojové umění. Zahajovala jsem s ukázkou Bagua Taiji a protože byl večer a já nemohla vidět do publika, tak jsem nebyla nervózní. A když jsem začala cvičit, tak jsem zapomněla na vše okolo! Byla jsem první člověk, který předvedl bojové umění Němcům. Naše vystoupení někdy trvala až dvě hodiny. Každý předváděl své oblíbené solo sestavy, vždy tři různé. Partnerské sestavy vždy předváděla dvojice muž – žena. Dělávali jsme sestavy se zbraněmi i bez nich a samozřejmě jsme měli v zásobě různé sestavy, takže naše show byla každý večer jiná. Během vystoupení předvedl každý z nás pět až šest sestav, což bylo dáno tím, že nás nebylo mnoho. Bylo to únavné, ale protože jsme byli mladí a nadšení z možnosti reprezentovat svou zemi, tak jsme velmi rychle regenerovali síly. Stálo to za to. Z naší skupiny já jediná teď žiji na Taiwanu. V naší skupině byli: Zhang Er-ding (Peking); Zheng Huai-xian a Zhai Lien-yuan (Šanghaj); Liu Yu-hua, Jing Shi-sheng a Kou Yun-xing (Henan); Wen Jing-ming, Zhang Wen-guang a já (Nanjing Central Martial Arts Academy – Nanking).
Po návratu z OH jsem rok pracovala v Shanghai City Physical Education Academy jako asistentka. Bylo mi 21 a najednou do Číny vtrhli Japonci. Zemi scházely zdravotní sestry, a protože jsem chtěla pomáhat, začlenila jsem se jako dobrovolnice do zdravotnických oddílů, které šly za armádou a zajišťovaly zdravotnickou pohotovost pro vojáky. Vznikaly provizorní nemocnice v klášterech a já pomáhala zraněným a asistovala lékařům. Bylo strašné vidět raněné vojáky, ale odměnou bylo, že jsme pomáhali s jejich uzdravováním. Každé vyléčení mne činilo šťastnou. Nebála jsem se, ani když kolem nás padaly bomby, jelikož jsem byla mladá, a taky neustále zaměstnaná, takže jsem na bomby neměla čas myslet. Odvahu mi dodávala láska k vlasti. V této době mne najednou pozvala Nanjing Martial Arts Physical Education Academy, jež byla sesterskou školou v Šanghaji, kde jsem učila před válkou, abych začala u nich vyučovat. I když mne zranění potřebují, studenti mne prý potřebují ještě více. Hlavní univerzity a akademie fungovaly i během války. Posunovali jsme se pryč od válečné zóny. V dobrém zdravotním stavu nás udržovalo cvičení bojových umění dvakrát denně – ráno a večer. Když jsme zrovna nebyli na útěku před boji, cvičili jsme. Dočasná útočiště jsme postupně našli v Hanko, Changsha, Longzhou, Hanoi (Vietnam), Kuenming a nakonec jsme skončili v Sichuanu. Tady se domluvil jeden z mých učitelů s učitelem Meng Zhao-xuna (ten se věnoval stylům Tong Bei Quan a Černý tygr) a zařídili, abychom se setkali. Meng tehdy studoval na Air Force Academy. A po několika měsících od prvního setkání jsme se zasnoubili. Ovšem Meng hned následující den po zasnoubení odjel do Xingjiang na výcvik a zůstal tam 3 roky. Po jeho návratu, v roce 1941, jsme se vzali. Po svatbě jsem vyučovala na Chengdu Schude Girls High School tělesnou výchovu, bojová umění, basketbal, volejbal a hod diskem.
V roce 1949 jsem s manželem a našimi dvěma syny odešla na Taiwan, kde jsem od roku 1957 vyučovala kung-fu. Ale můj život na Taiwanu je již jiný příběh.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře