Autor: Peter Lim Tian Tek
Překlad: Zdeněk Kurfürst, www.taijiquan.cz
Převážná většina dnešních cvičenců Tai Ji Quan vztahuje své kořeny k vesnici Chenjiagou (sídlo rodiny Chen) v Henanu. Je tedy rozumné začít naše pátraní zde, od zdejších nejstarších záznamů a od osob, které se zde učili bojovému umění.
Nejstarší psané záznamy o Taiji nebyly z vesnice Chenjiagou ani od členů rodiny Chen.
Nejstarším záznamem jsou Klasické texty o Taiji od Wang Tsung-yueha.
Nejstarší ověřený manuál je od Li I-yu (1832 – 1892), který zkompiloval 3 manuály do textu, dnes známého v Yung Nienu (Yong Nianu – sídlo rodiny Yang) pod titulem „Tři staré manuály“. Li studoval toto umění u svého strýce Wu Yu-hsianga. Ten převážnou část svých vědomostí získal od Yang Lu-chana, zakladatele stylu Yang, a také strávil měsíc studiem „Xiao Jia“ (Malý řád) u Chen Ching-pinga. Li v těchto „Starých manuálech“ zaznamenal Klasické texty o Taiji od Wang Tsung-yueha, práce svého strýce a své vlastní záznamy. V „Stručném úvodu do Tai Ji Quan“ je napsáno, že tvůrcem Taiji byl Chan San-feng, a že Wang Tsung-yueh byl expertem na toto umění a že toto umění bylo později předáno rodině Chen. Později Li I-yu přepsal první část „Stručného úvodu“ a konstatoval, že tvůrce umění je neznámý, což odpovídá různým teoriím a diskusím o původu v období po Chen Ching-pingovi. Toto je nejranější záznam o původu Taiji.
Tuto teorii přijala za svou většina stylů Taiji a poprvé se objevila u exponentů Yang stylu. Styl Yang odvozuje svůj vznik od Chen Chang-xina, který byl žákem Jiang Fa, jenž sám studoval u Wang Tsung-yueha. A ten byl údajně studentem Chan Sung-chiho, známého exponenta vnitřních stylů z Wudangského kláštera. Tento klášter stále existuje a jejich bojové umění také, přičemž jeho součástí je mimo jiné i kontrola protivníka klidem (calmness). Tvůrcem tohoto vnitřního stylu byl Chan San-feng, taoista z wudangských hor. Bojová umění z Wudangu se dnešnímu Tai Ji Quan podobají jen málo, ačkoli se vyznačují podobnou charakteristikou.
Wudangský klášter stále existuje a je veden taoistickými mudrci, kteří zde stále vyučují wudangské bojové umění. Zajímavostí je, že praktikují i formu s názvem Wudangské Taiji. Jeho pozice se dnešním hlavním stylům Taiji podobají jen minimálně, i když má tento systém mnoho společných charakteristik ve smyslu technik a principů. Jeden z posledních představených Wudangského kláštera, taoista Xu Ben-shan (1860 – 1932), byl expertem na toto umění a předával je svým žákům společně s dalšími wudangskými styly. Xu strávil většinu svého života v tomto klášteře, protože do něj vstoupil v mládí. Je tedy nepravděpodobné, že by jeho znalost Wudangského Taiji pocházela z jiného zdroje vzhledem k tomu, že jeho život je poměrně dobře zdokumentován. Ale jestli je Wudangské Taiji původní formou, z které vzešly ostatní styly, je těžké říci, protože nemáme žádné jasné spojení mezi jeho cvičenci a Wang Tsung-yuehem, který je nejstarším známou osobností původního cvičení dnešních stylů Tai Ji Quan. Musíme ale znovu poznamenat, že existují pravidla, která jsou společná pro Wudangský vnitřní styl i Tai Ji Quan, a že pravděpodobně wudangský systém ovlivnil Tai Ji Quan, i když je to samostatný styl.
Někteří badatelé vyzvedávají otázku skutečné existence Chan San-fenga, protože je zde povícero historických záznamů o jeho osobě. Je zmiňován v natolik důvěryhodných historických dokumentech jako je „His- torie dynastie Ming“ a „Letopisy Ningpo“, které nemají žádný vztah k literatuře o bojových uměních. Je zde konstatována jeho existence a to, že vytvořil Wudangské vnitřní bojové umění. To je v souladu s názory udržovanými ve Wudangském klášteře, ale dají se najít i starší dokumenty o Chan San-fengově existenci. Podle dostupných materiálů žil Chan San-feng na konci dynastie Yuan (1279 – 1368) a na počátku dynastie Ming (1368 – 1644).
Je zde jistá nejasnost v datech, protože císař Yung Ler využil v roce 1403 vyhledání Chan San-fenga jako záminku k vyslání Yan Wang-chuna, který měl prohledat zemi a najít jeho rivala císaře Jian Wena. Chan San-feng byl veřejností uznáván jako taoistický svatý a císař Yung Ler věděl, že již zemřel, a proto přišel s tímto trikem. Historici, kteří se pokoušeli sladit tuto Yung Lerovu dezinfomaci se staršími záznamy o Chan San-fengovi dospěli k závěru, že buď byl Chan San-feng z období střední dynastie Ming odlišná osoba od stejno- jmenného Chan San-fenga, o němž hovoří záznamy z dynastie Yuan nebo se dožil extrémně vysokého věku, výrazně překračujícího běžnou délku lidského života.
Zhao Bao styl Tai Ji Quan také odvozuje své kořeny od Jiang Fa a Wang Tsung-yueha, tedy zprostředkovaně od Chan San-fenga. Gu Liu-xin, známý historik Taiji, předložil teorii založenou na záznamech Chen Xina, že styl Zhao Bao vytvořil Chen Ching-ping, který byl žákem Chen You-pena, který vytvořil „nový rám“ (xin jia) Chen Tai Ji Quan. Pro tuto verzi stylu se také používala označení „vysoký rám“ (gao jia) a „malý rám“ (xiao jia).
Chen Ching-ping byl ale podle jiných záznamů také studentem mistra Zhao Bao Tai Ji Quan – Zhang Yana. Wu Yu-hsiang, který se u Chen Ching-pinga učil, zachoval ve svém stylu charakteristické vysoké pozice. Současný Zhao Bao styl je prováděn v relativně nízkých pozicích a v pomalém tempu bez fa-jing (mimo kopů), podobně jako běžný Yang styl a styl Wu Yu-hsianga (Wu styl) a také další styly Taiji, které se z nich odvinuly. Tato teorie nemůže být nijak prověřena, vše co můžeme zjistit je, že toto bojové umění bylo předáno od Wang Tsung-yueha a Jian Fa do vesnic Chen a Zhao Bao. Je nepravděpodobné, že by Chan San-feng vytvořil Taiji tak, jak je známe dnes, ale nejspíš vytvořil některé z principů, které jsou dodnes součástí Taiji. Pasáž z Klasických textů o Taiji, která je připisována Chan San-fengovi, je ve skutečnosti prací Wang Tsung- yueha. To je evidentní z rukopisu Li I-yua.
Tato teorie byla poprvé uveřejněna Chen Xinem, který jako první napsal knihu o Chen stylu Tai Ji Quan ve které připsal vytvoření stylu právě Chen Puovi. Tato myšlenka byla později zopakována v knize Chen Ji-pua. Chen Xin napsal, že Chen Pu předal svým následníkům způsob výběru potravy a současně Chen Xin tvrdil, že toto byl Tai Ji Quan. Chen Puův náhrobek neobsahuje nic, co by ukazovalo na jeho znalost bojových umění nebo že by vytvořil Tai Ji Quan, což je dost důležitá věc, protože rodina Chen byla známa po generace svým bojovým uměním, které se nazývalo „Pao Chui Chen Jia“ (Dělová pěst rodiny Chen). Takže, jak se ukázalo, tato teorie je nesprávná.
S touto teorií přišel Tang Hao. Založil ji na poznámce v „Manuálu rodiny Chen“ (Chen Si Jia Pu), že Chen Wang- ting (1597 – 1664) byl tvůrcem Chen Quan (ruční forma rodiny Chen), cvičení se šavlí a kopím, a z toho podle něj plyne, že se rodina Chen nenaučila své umění od nikoho cizího mimo rodinný okruh. Podle „Záznamů oblasti Wen“ sloužil Chen Wang- ting jako důstojník v provincii Šantung v letech 1618 – 1621 a byl důstojníkem, zodpovědným za posádku v oblasti Wen v roce 1641. Tato teorie byla později rozpracována Gu Liu-xinem, který byl dobrým přítelem Tang Haa. Gu Liu-xin předložil báseň (Boxing Song Formula) na počest Chen Wang-tinga, kde se píše, že Chen Wang-ting „vytvořil styl boje, když byl znuděn“. Moderní lingvistické studie ukazují, že bychom místo výše uvedené citace mohli použít překlad „neměl žádný volný čas, aby vytvořil styl boje“. Je potřeba si uvědomit, že poznámky o stylu boje v rodině Chen jsou v Manuálu jen jako poznámky po straně a nejsou součástí hlavního textu. Vzhledem k tomu, že rodina Chen byla slavná svým bojem, tak je překvapivé, že natolik významná informace, jako že tvůrcem systému je Chen Wang-ting, není součástí hlavního textu. A co víc, starší publikované práce členů rodiny Chen se nezmiňují o tvorbě stylu Chen Wang-tingem. Poslední řádek textu Manuálu rodiny Chen říká jasně, že postranní poznámky v textu jsou dílem Chen Xina a jsou to tedy nově dodané informace. Navíc Chen Xin sám neoznačuje za tvůrce systému Chen Wang-tinga, ale Chen Pua.
„Boxing Song Formula“ věnovaná Chen Wang-tingovi je vyňata z manuálu „Liang Yi Tang Ben“ bojového umění rodiny Chen a je to také jediný starý manuál, který se zmiňuje o sestavě nazvané „13 pozic“. Obsah tohoto manuálu je doplňkem jiného starého manuálu rodiny Chen nazvaného „Wen Xiu Tang Ben“, který se ale o žádné sestavě jménem „13 pozic“ nezmiňuje. Z toho se dá usuzovat, že „Liang Yi Tang Ben“ je pozdějšího data s dodatky, které nenalezneme v původním předání rodiny Chen. „Boxing Song Formula“ je obsažena jen v „Liang Yi Tang Ben“ a nikde jinde nenajdeme jiný důkaz, který by ji autentizoval.
Dalším historikem-spisovatelem z rodiny Chen je Chen Zhi-ming. Doprovázel Tang Haa a Gu Liu-xina na jejich cestě do Chenjiagou za hledáním kořenů Taiji. Jeho práce je stejně významná jako dvou výše uve- dených autorů ve smyslu důkazů původního umění rodiny Chen. Ve své knize o umění rodiny Chen cituje ze starých manuálů a zaznamenává staré formulace básní, z nichž mnohé jsou velmi významné.
Chen Xin je také autorem „San San Quan Pu“ (Tři Tři Manuál Boxingu), který využívá teorie Taiji k doplnění teorií Hsing-i. Zahrnuje 3 z 10 tezí Hsing-i. Tang Hao také zaznamenal, že Chen Wang-ting použil 29 z 32 bojových pozic z knihy „Ji Xiao Xin Shu“ generála Qi Ji Kwanga (1528 – 1587).
Ze všech výše uvedených poznatků je vcelku jasné, že se rodina Chen pravděpodobně naučila svůj systém mimo vesnici Chen. Proto teorie o Chen Wang-tingovi jako tvůrci rodinného systému nejspíše nebude správná.
Tento manuál byl poprvé předložen Wu Tu-nanem, kterému jej daroval přítel koncem roku 1908 nebo začátkem roku 1909. Později, když Sung Si-ming přišel do Pekingu vyučovat Taiji, měl Wu Tu-nan příležitost srovnat manuál, který měl ve vlastnictví s manuálem, který patřil Sung Si-mingovi, a zjistil, že obsahy se shodují. Manuál obsahoval jměna čtyř starých škol Tai Ji Quan, konkrétně Hsu, Yu, Cheng a Yin. Pozice, popsané v manuálu, měly jména podobná stylu Yang a sestava beze zbraně i sestava s mečem byly téměř identické s Yang stylem Taiji. Takže je jasné, že Sung styl Taiji vycházel z Yang stylu a historická data v manuálu jsou podezřelá a nemohou být brána jako historický fakt.
Všechny nejstarší zdroje zaznamenávají existenci této osoby a to, že byl zručný v umění Tai Ji Quan. Styl Zhao Bao vztahuje svoji linii k němu a dokonce i Chen Xinova kniha „Obrazy a rčení Tai Ji Quan rodiny Chen“ obsahuje báseň, v níž je Jiang Fa odlišen od svého učitele z provincie Shanxi (což měl být Wang Tsung-yueh). Takže dokonce i zde je zmínka o Jiang Fa jakožto učiteli umění Tai Ji Quan.
Tato báseň v Chen Xinově knize je převzata od Du Yu-wana, s kterým se Wu Tu-nan setkal během svého pobytu v Chenjiagou. Du Yu-wan sám napsal knihu, která vyšla jen jednou, v roce 1935. Původní ručně psaný manuál se dostal do vesnice Zhao Bao, ale nikdy se nedostal na veřejnost. Je zde zapsáno, že Jiang Fa byl učitelem umění, kterému se věnoval i Du a že byl žákem Wanga. V Duově knize je i kapitola „Kořeny Tai Ji Quan ve Wudangu“, která naznačuje Duovo přesvědčení o původu Taiji z Wudangské školy.
Tradice rodiny Yang také říká, že to byl Jiang Fa, kdo předal Chen Chang-xinovi své umění. Wu Tu-nanova kniha „Výzkumy o Tai ji Quan“ (1984) se zmiňuje o jeho vlastním konfliktu s Chen Xinem, který odmítal myšlenku, že Chen Chang-xin se učil od Jiang Fa poté, co jím byl poražen. A že kvůli tomuto stu- diu nebylo Chen Chang-xinovi povoleno učit Pao Chui.
Zastánci Chen Tai Ji Quan také tvrdívají, že Jiang Fa byl studentem Chen Wang-tinga a odkazují se na malbu, zachycující Chen Wang-tinga a muže jménem Jiang, jako důkaz jeich tvrze- ní. Nejdříve by bylo potřeba ověřit datování této malby jakožto starého zdroje, ale není to zcela nutné, protože muž na malbě je označen jako Jiang Pu a nikoliv Jiang Fa. Tato informace je z knihy Chen Xina. Toto nesprávné připsání vedlo k tomu, že osobnost Jiang Fa byla přesunuta do dynastie Ming a také to ovlivnilo datování Zhao Bao stylu. Ale dílo Chen Xina ukazuje, že do dynastie Ming (1368 – 1644) patří osoba Chen Wang-tinga a že Jiang Fa žil v období dynastie Čching (1644 – 1911) (v éře Chien Loong, 1716 – 1795). Takže ono tvrzení je chybné. Vždyť i Chen Xin zdůraznil, že Chen Wang-ting a Jiang Fa žili v různých epochách právě z toho důvodu, že někteří lidé z Chenjia- gou věřili, že Jiang Fa byl učitelem Chen Wang-tinga.
Na základě znalostí o charakteru původního umění rodiny Chen můžeme tvrdit, že Jiang Fa byl tím, kdo „zjemnil“ původní systém do dnešního Tai Ji Quan a vložil do něj 13 pozic. Těchto 13 pozic sestává z 8 různých Jing (jing, jin, chin – energie, síla) a z 5 směrů pohybu. Je zajímavé, že původní dokumenty rodiny Chen zaznamenávají odlišná jména pro 8 různých Jing od těch, která známe dnes z „Klasických textů o Taiji“.
Báseň na konci knihy Chen Xina praví, že učitel Jiang Fa byl ze Shanxi, což ukazuje na Wang Tsung-yueha a i obsah básně je prakticky identický s „Pojednáním o Tai Ji Quan“ (Tai Ji Quan Lun), které je připisováno Wu Yu-hsiangovi (za tímto připsáním stojí tvrzení Tang Haa), a které je odlišné od stejnojmenného „Pojednání“ od Wang Tsung-yueha z „Klasických textů o Taiji“. To by mohlo znamenat, že Wu Yu-hsiang měl přístup k Wangovu učení a že rodina Chen přiznává existenci Wang Tsung-yueha a to, že byl učitelem Jiang Fa. Současně to zpochybňuje teorii, že Wu Yu-hsiang si osob- nost Wang Tsung-yueha vymyslel. Navíc Wu Yu-hsiang se nijak nerozpakoval napsat své jméno k jiným svým textům, které jsou součástí Klasických textů o Taiji.
Styl Zhao Bao také zaznamenává jméno Wang Tsung-yueha ve své linii a ten je významnou osobou rovněž i v linii Yang.
Tang Hao a Gu Liu-xin napsali, že Wang Tsung-yueh se naučil své umění od rodiny Chen, ale musíme si uvědomit, že to je pouze domněnka, pro kterou není žádný důkaz. V dokumentech zachycujících Wangův život není ani zmínka studiu bojového umění od rodiny Chen.
Mimo známého Wang Tsung-yuehova manuálu, objeveného v obchodě se solí, získal v roce 1930 Tang Hao ještě jiný manuál napsaný Wangem – „Manuál Yin Fuova kopí“. Tento manuál také obsahuje Klasické texty o Tai Ji Quan. V předmluvě k „Manuálu Yin Fuova kopí“ se píše, že ve stáří Wang Tsung-yueh vyučoval v roce 1791 ve své soukromé škole v Luoyangu a že byl i aktivní v Kaifengu v roce 1795 a v roce 1796 byl ještě naživu.
Ze všech starých záznamů tedy vyplývá shoda přesvědčení, že Wang Tsung-yuehova osobnost existovala a všechny zaznamenávají jeho učení. Je tedy nepravděpodobné, že by se jednalo o fiktivní osobu, vytvořenou Wu Yu-hsiangem.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře