Zdeněk Kurfürst. Zpracováno podle Wikipedie a dalších internetových zdrojů.
Poznámka: Lví tanec je velmi významnou součástí čínské kultury a tento článek není schopen obsáhnout celou jeho problematiku, proto jej berte jako úvodní informaci a pokud Vás toto téma zaujme, zkuste hledat informace sami.
Lví tanec (zjednodušená čínština 舞狮, tradiční čínština 舞獅, pinyin wǔshī), je formou tradičního tance v čínské kultuře, při němž vystupující imitují lví pohyby v tzv. lvích kostýmech. Lví tanec bývá občas zaměňován s dračím tancem, ale je snadné tyto dvě formy rozlišit. Při lvím tanci vystupují vždy dva lidé pod jedním kostýmem, kdežto při dračím je potřeba více lidí. U lvího tance jsou oba vystupující skrytí pod kostýmem, ale “drak” je nesen na tyčích. Základní pohyby z lvího tance najdeme ve většině čínských bojových umění.
Lví tanec je součástí čínské kultury po staletí a bývá prováděn při významných událostech jako jsou svatby, otvírání nového podniku, či na různých festivalech a oslavách. Samozřejmostí je při oslavách Čínského Nového roku. Lev je symbolem síly, moudrosti a štěstí a jeho úkolem je odehnat zlé síly a přitáhnout radost, dlouhověkost a úspěch.
Severočínský lev
Legenda praví, že kdysi měl jeden mnich sen, v němž zármutek a zlo ovládly zemi. Mnich se začal modlit a ptal se bohů, jak by mohl zabránit zlu převzít vládu nad světem. Bohové mu řekli, že lev je ochrání a zažene zlé duchy. Číňané ovšem nikdy předtím lva neviděli, ale slýchali pověsti, že lev byl králem všech zvířat, a tak mnich zkombinoval podobu všech magických a prospěšných zvířat, na která si vzpomněl. do své představy podoby lva.
Když se podíváte na masku lva, tak uvidíte, že na svém rohu má přivázaný červenou stuhu. Pověst praví, že lev se stal příliš sebevědomým a řekl bohům, že je silnější než oni všichni dohromady. To bohy rozlítilo a za trest mu usekli roh, který byl zdrojem lví síly. A dali mu za úkol bojovat proti obrovské přesile zlých duchů bez jeho původní vnitřní síly. Lev to samozřejmě nezvádal a lidé v důsledku tohoumírali, protože lev je nedokázal chránit před zlem. Bohyni Milosrdenství (Guan Yin) se lidí zželelo, a proto připevnila lvovi jeho roh svou červenou šerpou.
Lev z oblasti Fushan
Samotná maska Lva se skládá z hlavy a těla. Lví hlava je tradičně vyráběna z papíru, bambusu a drátů. Uvnitř jsou táhla a struny, které slouží k otvírání a zavírání očí, otáčení uší a otvírání tlamy. Je dekorována jasnými barvani a zdobena dalšími prvky. Tělo Lva je také provedeno v jasných barvách a je ozdobeno chlupy, zvonky apod. Přestože většina kostýmů pro Lví tanec mívá v odpovídající barvě i kalhoty, některé skupiny vystupují v černých “kung-fu” kalhotách, aby vypadali tradičněji.
Lví tanec se dá rozdělit do tří kategorií – severočínský (北獅), jihočínský (南獅) a taiwanský (臺灣獅). Severočínský sloužil jako zdroj zábavy, např. pro císařský dvůr. Severní lev je obvykle červený, oranžový a žlutý; občas se zelenou barvou pro lva – ženu (samici). Mívá chlupatý kostým a zlatou hlavu. Severní Lví tanec zahrnuje akrobatické kousky. Během představení severní lev napodobuje psa Fu, což jsou figuríny, které můžete např. vidět před čínskými restauracemi. Pohyby napodobují běžné pohyby psů ze života. Akrobacie je častou součástí vystoupení, např. balancování na obrovském míči. Severní lvi občas vystupují i jako “rodinka”, se dvěma dospělými a dvěma menšími mláďaty. Severočínský Lví tanec má údajně původ v oblasti Hinghai (součást provinci Zhejiang) na pobřeží.
Jihočínský lev
Lví tanec jižní Číny má svůj původ v Guangdongu (Kwangtung) a jeho hlavní hrdina, jihočínský lev, je považován za Niana (podle mýtů bájné stvoření, které žije buď v mořských hlubinách nebo v horách). Jihočínský Lví tanec je více symbolický. Obvykle je prováděn jako ceremonie k vystrašení zlých duchů a k přilákání štěstí a úspěchu. Jihočínský lev nabízí mnohem širší paletu barev a má charakteristickou hlavu, na níž jsou velké oči (převzaté od orla), má na čele zrcátko (takže démony vystraší odraz jich samotných) a jeden roh uprostřed hlavy (z jednorožce). Kostýmy pro lví tanec jsou považovány za chráněné prospěšnými duchy v době, kdy jsou užívány, protože tradičně bývaly před používáním požehnány. Jihočínský Lví tanec je charakteristický pohyby plnými síly a pevnými postoji, které vychází z kung-fu a je většinou prováděn právě členy různých škol kung-fu, přičemž jejich konkrétní styl bojového umění se projevuje v provádění Lvího tance.
Taiwanský Lví tanec také zahrnuje bojová umění, přičemž soustředění na bojová umění je odlišné od jihočínského. Další rozdíl mezi jihočínským a taiwanským lvem je v jejich vzezření. U jihočínského se pohybují oči a ústa, kdyžto taiwanský je mnohem méně propracovaný a zhruba se dělí do dvou skupin: lvi s otevřenou tlamou a lvi s tlamou zavřenou.
Samozřejmě dále platí, že i v rámci jednotlivých skupin (severočínský, jihočínský a taiwanský Lví tanec) existuje ještě mnoho dalších podskupin, které se od sebe mohou odlišovat jak provedením lva, tak i pohyby.
Lví tanec vyžaduje k provedení několik postav. Lev samotný se skládá ze dvou osob, kdy jeden drží hlavu Lva a je většinou vzpřímený, kdežto jeho partner tvoří tělo Lva a drží prvního v pase. Lví tanec je založen na tradičním kung-fu, a proto oba musí mít velmi dobré znalosti z konkrétního stylu, který reprezentují. Pozice hlavy Lva je prestižnější a vyžaduje sílu, výdrž a další schopnosti. Tanečník musí držet a vyvažovat hlavu a současně kontrolovat výraz tváře (pohyby očí, uší a tlamy). Navíc určuje pohyby (kroky) Lva. Je to právě on, kdo dává postavě Lva specifickou osobnost a projev. Jeho partner musí pozorně následovat pohyby vedoucího tanečníka a v předklonu musí udržovat rytmus pohybu a navozovat iluzi lvího těla.
Dalšími osobami souboru jsou Smějící se Buddhové (mohou být dva či jeden). Jejich kostýmem je maska s nakresleným širokým úsměvem a na sobě mají většinou mnišskou róbu. Často mají také vycpané břicho. Buddha je zde komickou a akrobatickou figurou, která komunikuje s publikem a škádlí Lva vějířem nebo míčem. Lev si s ním hraje, honí jej nebo ho, podle vyjadřované nálady, může i nakopnout. Buddha také Lva směruje k jeho “potravě”. Samozřejmě, že i pohyby Buddhy vychází z kung-fu.
Nezbytnou součástí skupiny, která Lví tanec provádí, jsou i hudebníci. V “kapele” je jednak velký čínský buben, na nějž se hraje dvěma dřevěnými paličkami, dále gong a cymbál. Důležitou informací je, že Lev netančí na hudbu, ale hudebníci hrají podle pohybů a projevů Lva. Každá z nálad Lva, ale i jednotlivé pohyby, má vlastní odpovídající rytmy.
Velmi často je předváděna tzv. volná forma, která nemá žádné standardní pořadí kroků. Ovšem všechny pohyby imitují představu o zvycích Lva a jejich vyjádření může zahrnovat – procházení se, čmuchání, hrabání prackou, škrábání apod.
Specifickým tancem je tzv. Spící Lev, který napodobuje pohyby ospalého Lva. Ten se prochází dokola a chce se mu spát, přičemž občas škobrtne,což jej trochu probudí. Nakonc jej ospalost přemůže a on skutečně usne. Ovšem otravuje jej blecha, což ho probouzí a on se škrábe a zase usne. To se opakuje, dokud Lev plně neprocitne. Poté zjistí, že má hlad a předvádí konzumaci potravy.
Často se platba za vystoupení odehrává prostřednictvím tzv. “Konzumace zeleniny” (Choy Cheng). K svázané hlávce zeleniny (např. salátu) je připevněna “červená obálka” s odměnou. Hromádka zeleniny je umístěna v oblasti, kde se Lev pohybuje a ten si svoji potravu pečlivě obhlédne a často i opatrně prozkoumá, jestli v ní nejsou nastraženy rachejtle nebo jiné nebezpečné věci. Po kontrole potravy Lev udělá předepsané pohyby, tzv. Tři Hvězdy, aby varoval a odradil jakékoliv další zájemce o “potravu”. Někdy je před zeleninou položená zbraň, která symbolizuje hada, skrytého v trávě. Samozřejmě existují i další typy postupů, jako např. poklony Lva před figurínami Buddhy, úklony a pozdravy oslavenci atd.
Lev potom zvedne ze země potravu svou tlamou a “žvýká ji”. Ten, který má na starosti ovládání hlavy, oddělí obálku s penězi a opatrně si ji uloýí. Nesmí mu upadnout na zem, prootže to znamená smůlu. Potom roztrhá hlávku zeleniny a rozhazuje zeleninu nejdříve doleva a potom doprava a nakonec doprostřed, což symbolizuje pomoc při získání prosperity ve všech směrech. Uměním je z rozházené zeleniny “vyskládat” slovo, symbolizující štěstí, prosperitu apod. Potom tanečník zvedne hlavu Lva nahoru a pohybuje s ní k vyjádření šťastného Lva, který se dobře najedl.
Při oslavách narozenin či svatbách se často, místo rozhazování zeleniny do stran, což nadělá příliš nepořádku, používá svitek s kaligrafií, která přeje hodně štěstí oslavenci (nebo oddávanému páru). Tento svitek rozvine Lev před oslavenci.
V průběhu oslav Čínského Nového roku chodí skupiny Lvího tance ze škol čínských bojových umění nebo čínských asociací po domech a obchodech členů čínské komunity a předvádí tradiční zvyk “cai ching” (採青), v překladu “otrhávání zeleniny”, což je hříčka mezi zvukovou podobou čínských slov zelenina cái (菜) a štěstí cái (财). Opět je úkolem utrhnout svazek potravy s připevněnou červenou obálkou s penězi. Jako potrava zde bývají používány různé typy potravin symbolizující úspěch nebo štěstí – ananas, pomelo, banány, pomeranče, cukrová třtina, kokosy, ale itřeba krabi atd. Cílem je postavit Lva před různé úrovně obtížnosti při získávání odměny. Ovšem výše odměny by měla záviset na velikosti překážky. Postup je stejný jako u předchozích příkladů.
Dříve visela odměna často ve výši 4 – 6 metrů a jen velmi dobře trénované skupiny dokázali dosáhnout na odměnu a přitom tancovat s těžkou Lví hlavou. Na tomto základě často docházelo k veřejným soutěžím různých škol, kdo se dokáže zmocnit peněz. Odměnou byly velká částky peněz a diváci se mohli těšit na dobrou show. Občas se k obálce dostali současně Lvi z různých škol a potom museli mezi sebou bojovat o vítězství. Lvi měli bojovat stylizovanými “lvími” pohyby a nikoliv předvádět normální rvačku. Diváci tak mohli posuzovat kvalitu jednotlivých škol podle toho, jak Lvi bojovali. Vzhledem k tomu, že v sázce byla prestiž školy bojových umění, boje bývaly prudké, ale civilizované. Vítězná škola si poté mohla utrhnout vysoko zavěšenou odměnu, ale opět u toho musela ukázat své kvality. Někdy předvedli Lví tanec na chůdách, někdy další členové školy pomohli vytvořit pyramidu, aby bylo možné na odměnu dosáhnout. Dnes již nejsou podmínky pro Lví tance stejně tvrdé a striktní, ale stejně musí škola předvést dobré vystoupení, aby uspokojila zákazníka.
V padesátých a šedesátých letech 20. století byly skupiny Lvího tance často spojeny s “čínskou mafií” a mezi jednotlivými skupinami docházelo k prudkým a tvrdým bojům. Někteří tanečníci nosili v oděvech a botách skryté dýky a využívali je ke zranění soupeřícího Lva. Samozřejmě se používali i jiné, ne zcela čisté, prostředky k získání odměny. Násilí dosáhlo dokonce takové míry, že v jednom období byly Lví tance v Hong Kongu zcela zakázány. I zde se situace změnila, ale v mnoha zemích stále musí skupiny Lvího tance být držiteli oficiálního povolení k provádění show.
S exhibicemi Lvího tance se můžete setkat v mnoha čínských filmech s tematikou kung-fu. Ať již se jedná o klasické hongkongské filmy z šedesátých či sedmdesátých let nebo filmy z devadesátých let, kde hraje Jet Li. Ten předvádí jihočínský styl Lvího tance např. v sérii filmů Tenkrát v Číně (původní název – Wong Fei-hung, tradiční čínština: 黃飛鴻; zjednodušená čínština: 黄飞鸿; pinyin: Huáng Fēihóng) a severočínský styl Lvího tance ve filmech Klášter Šaolin (původní název Shaolinsi – 少林寺; pinyin: Shàolínsì) 2 a 3.
V současnosti probíhá mnoho soutěží a přehlídek, včetně Mistrovství světa, a zde je kladen důraz na atraktivnost provádění a akrobatické kousky.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře