Autor: Peter Lim Tian Tek
Překlad: Zdeněk Kurfürst
Fotografie pocházejí z knihy Chen Wei-ming: „Tai Ji Jian“, vydané v roce 1928.
Tato zbraň – meč (jian, gim) -se pravděpodobně objevila v repertoáru Yang Tai Ji Quan až relativně pozdě, protože se poprvé vyučovala až v Pekingu. Manuál Wu Yu-xianga (žák Yang Lu-chana) ještě nezaznamenal žádnou sestavu s mečem, i když dnes se v této linii již sestava s mečem vyučuje. Jeho manuál popisuje pouze šavli a kopí/dlouhou hůl, což může být dáno tehdejší dobou, kdy meč ve skutečnosti hrál relativně malou roli v boji, kde byl nahrazen šavlí (dao, dou).
Sestava, která se předává v Yang stylu, je zaznamenána na fotografiích v knize Chen Wei-minga, který studoval pod vedením Yang Cheng-fua. A také ji můžete najít v díle Chen Yan-linga, který studoval u Tien Shao-linga, který byl žákem Yang Jian-houa a Yang Shao-houa. Tyto formy, zaznamenané lidmi ze dvou různých linií studia pod rodinou Yang, jsou téměř identické a obsahují většinu nejdůležitějších technik, prováděných v sestavě Yang Taiji s mečem v dnešní době.
Čínská vláda také iniciovala vytvoření zkrácené verze sestavy 32 pozic s mečem, založené na této tradiční formě 56-ti pozic rodiny Yang (pozn. překl. Chen Wei-ming ve své knize popisuje 55 pozic). Tato zkrácená forma je provozována masově především jako zdravotní cvičení. Jedná se o skutečně výrazné zkrácení sestavy a pozice byly proti originální verzi upraveny a přeskládány.
Repertoár tréninku s mečem také obsahuje různá cvičení a sestavu „lepících mečů“, což je cvičení podobné tui shou. Třináct technik meče je zde procvičováno aktivně s vnímáním pohybu protivníka a prováděním protiakce s použitím principů Tai Ji Quan.
Třináct technik v Yang Tai Ji Quan Jian:
Meč, používaný při cvičení Taiji, je běžný čínský meč (jian, gim). Jedná se o přímý meč (dvě ostří), ale pouze horní třetina je nabroušená do maximální ostrosti. Pro trénink v současnosti se nejčastěji používá neostřený meč, v některých případech se cvičí i s dřevěným. Délka je individuální podle cvičence a podle tradičních pravidel by měl meč, když jej držíte obráceně v ruce (jako na začátku sestavy), dosahovat špičkou až k ušnímu lalůčku.
Víceméně se pro cvičení dá použít jakýkoliv meč, pouze se vyhněte měkkým mečům, které příliš pruží a naopak těm, které jsou příliš tvrdé. Neměl by být příliš lehký a měl by vyvolávat pocit přirozeného prodloužení paže. Příliš těžký by vytvářel zbytečné napětí, které by bylo na překážku uvolnění při cvičení. Rozhodně byste trénink neměli začínat s těžkou zbraní, ale nejdříve cvičit s „pohodlnějším nástrojem“ a postupně přecházet na těžší zbraň, pokud máte pocit, že by vám to pomohlo.
Povrchová úprava tradičního meče je jemná a skrz polituru byste měli být schopni vidět zrníčka kovu. Moderní meče jsou často pochromovány s vrstvou mědi nebo mosazi pod chromovou vrstvou. Staré meče byly vyráběny ručně a často měly vyryto jméno mečíře nebo alespoň pečeť se jménem místa manufaktury, kde byly vyrobeny. Moderní meče jsou většinou vyříznuty z plátu kovu a tvarovány strojově. Pro cvičení upřednostňujeme ručně vyráběné meče kvůli lepší vyváženosti, lepší kvalitě povrchové úpravy a mnohem kompaktnější struktuře zpracovaného kovu. Rukojeť by měla být pevná a nikoliv uvolněná, také nesmí být příliš tenká či tlustá, prostě vhodná k pevnému úchopu. Zkontrolujte si, že rukojeť nemá praskliny díky špatně vybranému dřevu nebo špatnému zpracování.
Zatím nebyly přidány žádné komentáře