Autor: Peter Lim Tian Tek
Překlad: Martin Vašina
Tai Ji Quan rodiny Yang se stal poprvé všeobecně známý skrze dovednosti jeho zakladatele Yang Lu-chana. Yang Lu-chan byl natolik zručný, že získal prestižní titul “neporazitelný Yang / Yang Wu-ti“. Umění, které Yang Lu-chan vyučoval a které cvičili jeho synové a žáci, je zcela odlišné od Chen stylu Tai Ji Quan, jak jej popularizoval Chen Fa-ke.
Má se za to, že umění, které Yang cvičil, byla upravená sestava Chen stylu mistra Chen Chang-xina, který studoval pod Jiang-fa. Podle Wu Tu-nana, jednoho z nejvíce uznávaných mistrů umění Tai Ji Quan (pozn. překl.: Wu Tu-nan byl žákem mistrů Wu Jian-quan a Yang Shao-hou a zemřel roku 1989 ve věku 105 let), se během rozhovorů s Chen Xinem dozvěděl, že Jiang-fa učil Chen Chang-xina, což mělo za následek změnu této větve Chen Tai Ji Quanu. Z toho důvodu nesměl Chen Chang-xin vyučovat rodinné umění Pao Chui, kterým byla rodina Chen proslavená po několik generací a získala jméno “Pao Chui Chen rodina“. To by mohlo vysvětlovat, proč Chen Chang-xin učil svoje studenty na zadním dvorku a pouze v noci, na tom samém místě, kde jej Yang Lu-chan špehoval a kde se začal učit jeho umění.
Stará sestava stylu Yang, jak ji učil Yang Lu-chan a jeho synové ve vesnici Yung Nien před tím, než odešli do hlavního města vyučovat u císařského dvora, stále existuje a je vcelku podobná moderní sestavě stylu Yang a současně je zřetelně odlišná od Chen stylu Tai Ji Quan. Takže umění vyučované Yang Lu-chanem nebylo Chen styl Tai Ji Quan, a to ani na samém začátku. Stará sestava si zachovává typické znaky moderní sestavy a i když obsahuje explozivní sílu Fa-jing, výrazně se v postojích liší od moderního Chen stylu.
Yang Ban-hou si rovněž vysloužil titul “Neporazitelný Yang / Yang Wu-ti” a jeho schopnosti byly srovnatelné s dovedností jeho otce, Yang Lu-chana. Kvůli své bojechtivé a agresivní povaze neměl mnoho žáků. Jeho synovec Yang Shao-hou mu byl svěřen do opatrovnictví a postupně získal jak strýcovy schopnosti, tak i jeho povahu. O třetí generaci rodiny Yang víme jistě pouze to, že Yang Shao-hou se pravděpodobně osobně setkal a byl osobně vyučován svým dědečkem, Yang Lu-chanem. Jeho dovednosti byly vynikající, avšak protože nešetřil nikoho, ba ani své žáky, na které zlomyslně útočil během tréninku, měl jen málo studentů. Požíval stejné renomé jako jeho mladší bratr Yang Cheng-fu a byl velmi znám pro své bojové schopnosti. Stejně jako o jeho mladším bratrovi, ani o Yang Shao-houvi není známo, že by byl někdy v boji poražen.
Když Yang Shao-hou poprvé veřejně vyučoval své umění, vypadala jeho sestava stejně jako sestava jeho mladšího bratra Yang Cheng-fua. Jinak řečeno vyučoval “velký rám“. Později už učil jen pokročilé studenty, kteří již plně zvládli dlouhou sestavu. Tyto studenty učil “malý rám“, který byl prováděn velmi rychle, ale bez ztráty kvalit dlouhé formy, jako je uvolněnost, snížení, klid a nepřetržitost. Přes 200 pohybů sestavy bylo prováděno velmi rychle, tak aby byla celá sestava zacvičena během 2 – 3 minut.
Systém Yang Shao-houa byl znám jako “malý rám” kvůli jeho kompaktním pohybům a je třeba jej odlišit od “malého rámu” vyučovaného Yang Lu-chanem a Yang Ban-houem v císařském paláci, který se nám zachoval do dnešního dne ve Wu Jian-quanově linii. Jsou zde však společné prvky v obou malých rámech. Yang Shao-houův malý rám je v podstatě kombinace prvků velkého rámu a malého rámu prováděná v rychlosti. Podle Wu Tu-nana byl Yang Shao-houův malý rám znám rovněž jako “užitný rám“. Má se za to, že formu vytvořil Yang Lu-chan destilací esence Tai Ji Quanu do této pokročilé bojové sestavy.
Tato forma může být učena teprve po dosažení dostatečně vysoké úrovně ve velkém rámu a rozhodně se nejedná o velký rám prováděný rychle. Je také poměrně odlišná od Chang-chuanu / Cheung Kuenu nebo-li Rychlé sestavy vyučované Yang Cheng-fuem, ačkoli se zde opět dají najít podobné prvky a společná teorie tréninku.
U Yang Shao-houova Tai Ji Quanu se projevovaly málo známé techniky pokročilých úrovní, které jsou rozšířením základních bojových schopností – citlivosti, ovládání centra a výhodné pozice pro přemožení větší síly. Tyto techniky zahrnovaly útoky na akupunkturní body, zamykání kostí (páky), údery na kosti, oddělování svalů a šlach, blokování a kontrola tlakových bodů ovládajících krevní oběh, efektní fa-jing (explozivní síla) ve velké rychlosti a nepřetržitý pohyb z jedné techniky do druhé, takže zde nebyl prostor pro kontra techniky. Bez předchozího ovládnutí základních dovedností však nemohly být tyto pokročilé schopnosti správně naučeny a použity.
Když Yang Shao-hou cvičil svoji formu, tak pohyb následoval jeho oči, které plály a sledovaly všechny směry, často měl na tváři nemilosrdný úsměv a vykřikoval a chechtal se, aby odvedl protivníkovu pozornost během zápasu. Ačkoli byly jeho pohyby uvolněné a plynulé, jeho sestava byla natolik rychlá, že při jejím cvičení vypadal, jako by skákal po celé cvičební ploše. Ti, kdo jej viděli, jak provádí svoji sestavu, byli naplněni úctou a úžasem a mnoho z nich se usilovalo získat jeho schopnosti, avšak jen několik studentů bylo schopno podstoupit krutý trénink.
Ačkoli měl velmi málo studentů, existuje naštěstí jeho sestava dodnes, i když je známá a praktikovaná pouze velmi malým počtem cvičenců, takže hrozí nebezpečí, že postupně zanikne. V sestavě jsou obsaženy pokročilé techniky, avšak pro jejich získání je třeba nejdříve sestavě správně porozumět. Mechanické zvládnutí pohybů sestavy bez tohoto porozumění vede pouze k získání vnější formy a ne jádra Yang Shao-houova umění.
Na začátku studia sestavy jsou pozice cvičeny v nízkých a únavných postojích v rychlosti, která je rychlejší než provádění velkého rámu, avšak ještě ne v plné rychlosti sestavy. Sestava je učena vždy po jedné pozici a v krátkých sekvencích, dokud studentovi vytrvalost a ovládnutí síly nedovolí spojit všechny krátké sekvence dohromady do jedné celé sestavy. Během učení sestavy nutil často Yang Shao-hou svoje studenty trénovat pod vysokým stolem, aby zajistil, že budou cvičit v nízkých únavných postojích.
Sestava často využívá Jednostranný prázdný postoj, ve kterém jsou obě nohy u sebe, kolena pokrčená s váhou celého těla a zakořeněním pouze na jedné noze. Tento postoj je často využíván k rychlému zkrácení vzdálenosti z Gung-bou (Gong-bu / Bow step) nebo Heui-bou (Xu-bu / Empty step). Celá sestava je prováděna svižným zakořeněným způsobem, horní část těla by se neměla vlnit a kývat dopředu a dozadu. Síla v pozadí každé techniky je koordinovaná síla celého těla.
Základní bojové požadavky jsou stabilita, zdatnost, jednota mysli a těla, citlivost, kontrola těžiště, výhodnější pozice a mrštnost. Z těchto základních dovedností se rozvíjejí pokročilé schopnosti. Kontrola těžiště je nejdůležitější aspekt boje v Yang Tai Ji Quan – jakmile kontrolujete protivníkovo těžiště, ovládáte jeho celé tělo. Na rozdíl od všeobecně rozšířeného názoru není vykořenění, tedy technika, při které vražením do protivníka opustí obě jeho nohy pevnou zemi, jedinou technikou používanou v Tai Ji boji, ačkoli je používaná celkem často v případech, když nechceme protivníka vážně zranit.
Vůči protivníkovi, který potřebuje vážnější odrazení, přijdou pokročilé schopnosti velmi vhod. Všechny tyto schopnosti účinné k porážce protivníka vycházejí z citlivosti a kontroly těžiště. Využívá se několik typů pokročilých schopností, které však mohou být správně naučeny pouze přímo od kvalifikovaného učitele.
Zamykání kostí můžeme rovněž nalézt ve vnějších bojových uměních. Cílem zamykání kostí je kontrola protivníka pákami na klouby. V technice zamykání kostí Yang Tai Ji Quanu jsou hlavními působícími silami protivníkova tělesná hmotnost a jeho hybný moment. Jakmile je protivník pod kontrolou, může s ním být dále naloženo patřičným způsobem.
Údery na kosti jsou poněkud odlišná technika, která má za následek zlomení kostí. Bez ohledu na to, jak jemný a pružný protivník je, jeho kosti budou vždy tvrdé a pevné. Údery na kosti využívají znalost rozsahu pohybu kloubů a spojení mezi různými kostmi v těle k jejich zlomení a tím k vyřazení protivníka z boje. Opět se zde využívá protivníkova hmotnost a jeho pohybová energie pro získání výhodné pozice, kde může být tato pokročilá technika uplatněna.
Blokování a kontrola tlakových bodůovlivňujících krevní oběh může vyřadit protivníka z boje tím, že u něj způsobí ztrátu vědomí nebo znemožní použití jedné nebo více končetin kvůli jejich nedostatečnému prokrvení. Technika blokování a kontroly tlakových bodů je rozdílná od úderů na akupunkturní body, neboť při této technice jsou cílem útoku kritické body hlavních a důležitých cév a tepen. A jako obvykle, protivníkova vlastní váha a jeho pohybová energie jsou primární hnací silou, která způsobí jeho vlastní porážku.
Psychologické útoky jsou rovněž pokročilou technikou, ovlivňující emoce a psychický stav protivníka. Je známo, že jak Yang Ban-hou, tak i Yang Shao-hou měnili výraz tváře i emoce během provádění sestavy a rovněž oba vykřikovali a chechtali se v příslušných částech sestavy, což sloužilo ke způsobení strachu, šoku a nerozhodnosti u protivníka.
Bohužel učil Yang Shao-hou tuto sestavou pouze hrstku studentů, takže jen velmi málo lidí tuto sestavu zná a cvičí ji. Stejně jako Rychlá sestava Yang Tai Ji Quan (Chang Chuan / Cheung Kuen), byla tato sestava vyučována jako pokročilá sestava teprve po zvládnutí dlouhé sestavy. Kvůli překotnému rozšiřování umění Tai Ji Quan se tak učili tyto sestavy pouze osobní žáci a první studenti. Bylo tomu tak především kvůli nedostatku času na straně obou mistrů Yangů (Yang Shao-houa a Yang Cheng-fua), neboť jejich výukové cesty jim povolovaly v každém městě pouze krátký pobyt.
Tato sestava reprezentuje aspekt Yang Tai Ji Quanu, o kterém jen velmi málo lidí ví, že existuje. Ačkoli je Yang Shao-houův malý rám prováděn odlišně od velkého rámu, jeho principy a teorie zůstávají stejné. Je čirou esencí toho nejlepšího z Yang Tai Ji Quan: smrtící bojové umění a současně skvělé zdravotní cvičení. Zajišťuje dlouhý život jak jeho ochranou v boji, tak i upevňováním tělesné kondice a výkonosti těla.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře