Zpět na rozcestník
taichi-kungfu.cz

Yang Zhen-ji

Autor interview: Yan Hanxiu. Text vyšel v Yang Zhenjiho knize “Yang Chengfu Shi Taijiquan”, 1993, strany 227-232.
Překlad do angličtiny: Luis Swam
Překlad do češtiny: Zdeněk Kurfürst

Yang Zhen-jiYang Zhenji, druhý syn velkého mistra Yang Taijiquan, Yang Chengfua, se letos (míněn rok 1991) dožil 69 let. V březnu jsem se s ním setkal a udělal rozhovor. Je vysoký a mohutný, bystře při rozhovoru reaguje, je rozhodný a oplývá filozofickými kvalitami. Často vysvětluje teorii Taijiquan z různých úhlů pohledu s důvtipem, který vás snadno zaujme.

I když jeho celoživotním povoláním, na rozdíl od jeho předchůdců, nebyla a není výuka Taiji, nikdy nepřestal toto umění studovat a vyučovat. Ve svém životě překonal těžká období a utrpení, jeho život zahrnoval všechny odstíny barev a až dnes začínají lidé chápat jeho osobnost.

Yang Zhenji se narodil do rodiny s dlouhou linií expertů v bojových uměních. Jeho pradědeček Yang Luchan, prastrýc Yang Banhou, dědeček Yang Jianhou, strýc Yang Shaohou i otec Yang Chengfu byli všechno osobnosti velkého významu v oblasti bojových umění v Číně.

Díky vlivu takových osobností započal se svým tréninkem ve věku 5 let. Kolem roku 1930, když byl jeho otec svým žákem Chen Weimingem pozván do Šanghaje, aby zde vyučoval, celá rodina jela s ním. Jeho otec viděl, že Zhenji začíná být dostatečně zdatný jak mentálně, tak i fyzicky, a proto jej začal učit sestavu. V té době Yang Banhouův syn, Yang Zhaopeng, přijel od svého otce z Yongnianu, aby se učil od Yang Chengfua. Ten jej požádal, aby dohlédl na trénink Yang Zhenjiho, Zhendoua a dalších. Yang Zhaopeng, stejně jako jeho otec, byl velmi vznětlivý a byl velmi přísný při tréninku Zhenjiho i jeho bratrů.

V té době bylo Yang Zhenjimu jedenáct nebo dvanáct let a některé vyžadované pohyby v sestavě mu nebyly zcela jasné. Některá postoupení vpřed či úkroky dozadu a otáčení těla neprováděl správně. Pokud mu Zhaopeng musel něco vysvětlit dvakrát a on to stejně dělal špatně, dostal ránu. Pokud byla noha ve špatné pozici, dostal přes nohu, pokud byla špatně paže, dostal přes ni. Ovšem Zhaopengova dovednost taiji byla vynikající, a tak Zhenji musel spolknout slzy a přijímat rány. Po několika takových trénincích již bylo jeho tělo celé bolavé a on sotva mohl zvedat nohy, aby vyšel do schodů a jen do nich lezl. Ovšem i za těchto podmínek trénoval denně dlouho do noci. Jeho otec sice trénink často sledoval a opravoval ho, ale nikdy jej nebil. Yang Zhenji to později popsal takto: “Otcova dovednost byla hrozivá, ale netěšilo ho bití, proto využíval strýčka Zhaopenga, aby nás usměrnil.”

yang-cheng-fu-dan-bian-bigKdyž se Yang Chengfu přesunul na jih do Kantonu (Guangzhou) vyučovat, rodina se usadila v malém loftu. Dole byl prostorný salon s dvorkem. A právě v salonu Yang Chengfu a Yang Sauchung (Shouzhong) vyučovali Quan. (Pozn. autor zde termín Quanvyužívá ve významu Taijiquan, proto je v tomto smyslu najdete v celém textu.) Yang Sauchung také cvičil se Zhenjim a ostatními vzadu na dvorku.

V Kantonu Yang Zhenji navštěvoval střední školu při Univerzitě Zhong Shan. Protože žil daleko od školy, musel vyrazit časně ráno a před sebou měl dlouhou cestu za vzděláním a stejnou i zpět. Nikdo z celé rodiny nevycházel ven do kina nebo na divadelní představení či za jinou zábavou. Každý volný čas byl určen k tréninku. Otec přikázal, že Zhenji i ostatní musí trénovat alespoň třikrát každé odpoledne a večer. Pokud se jim cvičit nechtělo, stejně museli. když trénink nemohli vydržet, museli v něm pokračovat. Pokud netrénovali s dostatečným nasazením, tak trénink pokračoval dál. A pokud necvičili dostatečně dlouho, tak nesměli jít do postele a dokonce ani do školy. Trénink quan byl primární, návštěva školy až na druhém místě. Bylo v pořádku zmeškat vyučování, ale nikoliv zmeškat trénink. Život byl plně zaměřen na trénink quan.

Když je učil Yang Chengfu, tak byl extrémně přísný na každý pohyb a každou pozici. Ani jeden detail neponechal bez povšimnutí. Obvykle při vizuální kontrole cvičení říkal: “Ruce dej sem, dej je přesně sem. Nohu posuň trochu víc sem.” Pokud pozice a postoj byly v pořádku, tak nic neřekl. Díky takovému tréninku získával Yang Zhenji již od útlého věku dobré základy. Yang Chengfu byl k němu velmi laskavý, často přidával slůvka “Lao Er” (druhý syn), když s ním hovořil. A v noci mohl Zhenji spát blízko svého otce.

V roce 1936 zemřel Yang Chengfu a v podstatě vzápětí započal boj proti japonským okupantům. Pod tlakem okolností a za účelem zajištění obživy matka rozhodla, že Yang Sauchung zůstane na místě a bude vyučovat v Guangzhou a ona s Yang Zhenjim, jeho bratry a jednou z dcer Yang Sauchunga se vrátí do Yongnianu. Matka jim řekla: “Musíte pokračovat v tréninku quan, umění rodiny Yang nesmí být ztraceno. V budoucnu, až se změní okolnosti, tak budete moci opět vyjít na veřejnost a toto umění vyučovat.” Mimo návštěvy školy tak tři mladší synové doma za zavřenými dveřmi stále trénovali. Provincie Hebei byla okupována Japonci a v této oblasti byli mladí lidé často unášeni, mizeli nečekaně uprostřed noci.

Yang Zhenji zatím dospěl. Jednoho dne mu matka řekla: “Tím, že zůstaneš doma, nic nezískáš. Tví kolegové mají solidní postavení v Taianjinu a Pekingu. Proč by ses tam nevypravil a nezkusil tam nalézt práci?” Výsledkem bylo, že získal v Tianjinu doporučení přátel a nejdříve pracoval ve Wanhua Bank a později ve společnosti Dahua jako úředník. Během pobytu v Tianjinu měl mnoho příležitostí setkávat se s přáteli a procvičovat s nimi quan a pomoci jim zdokonalovat jejich schopnosti.

Yang Sau-chungV Guangzhou o něj měl zatím jeho starší bratr Sauchung velké starosti. Při setkání s Fu Zhongwenem v roce 1948 v Šanghaji se snažil něco vypátrat o situaci svého mladšího bratra. Když zjistil, že žije v Tianjinu, požádal Fu Zhongwena, aby mu řekl, že má přijet do Guangzhou za ním. Tianjin byl v té době velmi zpustošený válkou. Yang Zhenji neměl ani práci ani žádné peníze a vůbec neuvažoval o cestování. Yang Sauchung mu poslal peníze na cestu, za něž si koupil přepravu lodí do Šanghaje a odsud se přepravil letadlem do Guangzhou. Jeho starší bratr na něj čekal na letišti. Když uviděl Zhenji svého bratra po tak dlouhé době, která byla vyplněna bídou a válečnými zmatky, vhrkly mu slzy do očí.
A když dojeli do místa bydliště, Yang Sauchung řekl: “Pojď, půjdeme spolu cvičit quan.”

Když Yang Chengfu vyučoval své žáky, tak nejčastěji požádal Yang Sauchunga, aby techniku ukázal a později ho nechal i opravovat pohyby studentů. Díky tomu, že tak dlouho doprovázel svého otce při výuce quan, získal otcovo skutečné předání a stal se hlavou Taijiquan rodiny Yang. V Guangzhou cvičil Zhenji pohyby sestavy podle svého bratra. Vzhledem k tomu, že Zhenjiho základy byly dobré a vytrvale cvičil quan a také se podřídil výuce svého staršího bratra, brzy pochopil esenci rodiného Taijiquan.

Během oněch několika měsíců, kdy Yang Zhenji pobýval v Guangzhou (Kanton), jeho starší bratr Yang Sauchung během dne vyučoval venku žáky a Zhenji mohl cvičit sám doma. Po večerech bratři trénovali společně. Starší bratr časem viděl, že Zhenjiho touha po studiu quan byla intenzivní, a že skutečně dosáhl dobré úrovně bojových dovedností. V té době různí lidé z oblasti Zhonshan zvali Sauchunga, aby tam přijel učit, ale ten měl mnoho povinností s učením na různých místech v Kantonu a nic víc by již nestíhal. Proto řekl Zhenjimu: “Proč bys tam nemohl jít učit ty mým jménem? Každý měsíc tě jednou nebo dvakrát přijedu navštívit.” Yang Sauchung mu vysvětlil některé kantonské zvyklosti a připomenul pár věcí, na které si při výuce taiji má dát pozor.

Yang Sau-chungA tak se Zhenji ocitl ve městě Shiqi. První Střední škola oblasti Zhongshan mu nabídla kontrakt, který má uschován dodnes. Je zde napsáno: “Tímto srdečně najímáme pana Yang Zhenji jakožto hlavního instruktora bojových umění na plný úvazek v této škole na období od 1. srpna 1949 (Min Guo rok 38) do 31. ledna 1950. Podpis Ředitel Lin Weiyan, datum 1. srpna 1949.”

Později k tomu přidal výuku bojových umění v mimoškolním programu na Shiguangské základní škole. Každé odpoledne vyučoval hodinu a více na První Zhongshanské střední škole a poté opět něco přes hodinu na Shiguangské základní. Když učil, tak nejdříve předváděl a vysvětloval, později cvičil společně se svými žáky. Jeho odměna se vyplácela v rýži místo v hotovosti.

Usadil se v Městské knihovně města Shiqi. Ráno a večer učil soukromé lekce. Lidé zde byli zkušení a měli mnoho znalostí. Mnoho z nich provozovalo byznys v Hongkongu, Kowloonu a Macau. Někteří dokonce znali prospěšnost cvičení Taijiquan, a proto se rozhodli od něj učit. Někteří z jeho studentů byli velmi známí v místní honoraci. V této oblasti žilo několik učitelů bojových umění, gangsterů a místních násilníků, kteří si přišli udělat osobní názor na jeho pevné postoje a viděli, že jeho quan je lehký a pružný a dobře postavený, jeho tui shou kruhové a plynulé, čímž si získal jejich respekt a uznání. Ani si netroufli s ním zkřížit ruce nebo soutěžit.

Ze začátku ho jeho starší bratr často chodil kontrolovat, ale později stále méně často, jelikož zjistil, že je schopen se o sebe sám postarat. Takto Zhenji trénoval sám sebe stejně, jako učil ostatní a občas mohl probírat quan a cvičit tui shou se svým starším bratrem. Aniž si toho všiml, utekl víc než jeden rok.

Dřív, než došlo k osvobození Kantonu (Čínská lidová republika byla založena v říjnu 1949), Yang Sauchung se s celou svou rodinou přesunul do Hong Kongu a Yang Zhenji pokračoval ve výuce quan v oblasti Zhongshan. Když po osvobození zase začala fungovat železniční přeprava, tak se vrátil do rodinného domova v Yongnianu.

Období života v Kantonu a oblasti Zhongshan bylo bodem zvratu pro Zhenjiho studium a výuku taijiquan. Později řekl: “Když byl můj otec naživu, tak jsem ještě byl velmi mladý. Mohu říci, že to, co vím o taijiquan, pochází z období mého cvičení s mým starším bratrem.”

V září roku 1950 Yang Zhenji začal pracovat jako úředník v divizi Handan v China Cotton Company. Vzhledem k změnám, jimiž procházela tehdejší čínská společnost, si netroufal cvičit taijiquan veřejně. V době, kdy jeho otec Yang Chengfu vyučoval v Hangzhou, místní inspektor Guoshu (Zhang Jingjiang) mu daroval čtyři meče z produkce dílny Long Quan, jeden pro každého z jeho čtyř synů. Za japonské okupace Yongnianu Zhenjiho babička z matčiny strany je chybně považovala za nelegální zbraně a hodila je do studny. Díky této chybě neměl teď Yang Zhenji meč na cvičení. Každý den za úsvitu tak tajně cvičil quan a používal klacek místo meče nebo šavle. Náhodou ho jednou ráno zahlédl soused, který si ovšem jeho pohyby špatně vysvětlil a zeptal se ho, jestli nemá nějaké mentální problémy. Koneckonců jak mohl pochopit skutečné zaujetí cvičence bojových umění? Yang Zhenji chtěl složit poctu výuce svého otce a svého staršího bratra, a tak bez ustání procvičoval rodinné umění a věřil, že jednoho dne se bude moci věnovat své skutečné profesi a pomůže rozšířit rodinnou tradici taijiquan. V té době ani jeho kolegové v práci netušili, že je znalcem taijiquan.

Fu Zhong-wenNakonec se mu dostalo vytoužené příležitosti z nečekaného směru. Koncem padesátých let První tajemník komunistické strany v severní Číně, Li Xuefeng, se učil taijiquan od Fu Zhongwena v Šanghaji. Fu Zhongwen se v mládí učil od Yang Chengfua a současně se o něj starala Mistrova žena. Proto mu v dospělosti ležely na srdci osudy synů jeho Mistra. Jednou po tréninku řekl tajemníkovi Li: “Taijiquan byl vytvořen jedním z předků rodiny Yang, Yang Luchanem. Nyní již nežije nikdo z třetí generace. Ale ve čtvrté generaci zde jsou čtyři synové Yang Chengfua. Nejstarší syn učí v Hongkongu. Druhý a čtvrtý syn (Zhenji a Zhenguo) žijí v Handanu a třetí syn (Zhenduo) je v Shanxi. Všem se dostalo skutečného předání taijiquan, ale nikdo z nich v současnosti toto umění nevyučuje. Nebylo by možné zajistit změnu jejich profese, takže by měli možnost pokračovat v tréninku a rozvinout umění svých předků? Mohou odvést obrovský kus práce při rozšiřování taijiquan.”

Soudruh Li Xuefeng měl původně velmi chatrné zdraví, ale na vlastní kůži pocítil zdravotní účinky tréninku quan, a proto si byl vědom skutečnosti, že taijiquan je něco jako národní poklad. Když slyšel, že potomci rodiny Yang jsou stále naživu, zamyslel se a řekl: “To se dá zařídit.” Zanedlouho Li Xuefeng jel na inspekci do města Handan v provincii Hebei a požádal městského tajemníka, aby pozval Yang Zhenjiho na vojenský úřad. (Li byl v té době velmi významná osobnost ve straně. Mimo jiné byl Ministrem průmyslu. Informace pochází z Klein & Clark, Biographic Dictionary of Chinese Communists 1921 – 1965.) Soudruh Li se zeptal Yang Zhenjiho, jaké zaměstnání vykonává. Odpověď: “Jsem vedoucím provozu bavlny a pracuji pro výrobní družstvo.” “A nechtěl bys odtamtud odejít a učit taijiquan?” Když Yang Zhenji slyšel, že by mohl učit taijiquan, byl velmi nadšen a zvolal, “Ovšem, že bych chtěl!” Soudruh Li Xuefeng mu řekl: “Ještě chvíli vydrž.”

O dva měsíce později byl Yang Zhenji přesunut do provinčního systému pracovních brigád provincie Hebei, kde dostal za úkol učit taijiquan. Ale ve skutečnosti neučil pracovní brigády, ale vybranou skupinu vedoucích kádrů a funkcionářů provincie Hebei.
Poté, co získal toto místo, dostal také pozvání k cestě do Šanghaje, aby se mohl setkat s Fu Zhongwenem a pomohl mu při výuce soudruha Li Xuefenga. V letech 1962 až 1966 nepřetržitě vyučoval taijiquan v Šanghaji, Tianjinu, Pekingu, Beidaihe a na dalších místech. Občas se zde objevili i státní představitelé a sledovali výuku či se přidali. A někdy je učil individuálně.

V Pekingu žil ve Východní Vojenské akademii. Každé ráno šel se svým mečem k několika státním představitelům domů a učil je taijiquan. Poté se přesunul do White Pagoda Temple a učil funkcionáře a další kádry během jejich pracovní přestávky. Odpoledne přešel do Xiyi Vojenské akademie, kde učil další funkcionáře. Jeho soukromé volno doma bylo vyplněno vlastním cvičením. V této době byla výuka představitelů strany a kádrů vždy svázána dodržováním státního tajemství. Proto měl jen velmi málo příležitostí k návštěvám kina, divadel či k setkáním s přáteli. Jeho denní program byl velmi nabitý a zbývalo jen málo času na zábavu.

Později Yang Zhenji vzpomínal: “Tito funkcionáři byli při jednání s lidmi docela laskaví. Nejednali s lidmi na základě společenské role, ale jako se sobě rovnými.” Často s nimi rozprávěl o teorii taijiquan a vysvětloval jim důležité tréninkové principy. Všichni naslouchali velmi pozorně a s respektem k jeho osobě. Jeho osobní posouzení této situace bylo, že nebýt pozornosti, kterou tito soudruzi věnovali taijiquan a nebýt toho, že byl pokračovatelem rodiny Yang, tak kde by byl dnes? Navíc byl ochoten vědomě vydržet cokoliv, spolupracovat, spíš než počítat osobní zisky či ztráty a při výuce taijiquan ze sebe vydat to nejlepší.

Dobré časy ale dlouho nevydržely. Po roce 1966 začaly zmatky a představitelé strany stejně jako významné kádry museli ustoupit stranou, protože některé skupiny se začaly starat o “revoluci”. (Pozn. míněna Kulturní revoluce.) Najednou nikdo nestudoval quan a Yang Zhenji neměl šanci zúročit své schopnosti. Byl navrácen do města Handan, kde byl začleněn do skupiny dalších lidí v zařízení nápravy fyzickou prací.

Protože jeho starší bratr žil v Hongkongu a to znamenalo “zahraniční styky”, byl vyšetřován a musel objasňovat své styky s bratrem. Řekl: “Moje rodina profesionálně učila taijiquan po celé generace a můj starší bratr není výjimkou. Nemáme spolu nic společného v žádné frakční organizaci. Jasně jsem vysvětlil své vztahy se starším bratrem, jakožto založené na práci, kterou oba děláme. Vždy jsem to tak říkal v minulosti a činím tak i nyní. Není zde nic, co bych musel objasňovat dále.” Vyšetřovatelé nedokázali přijít na nic, co by proti němu použili, ale stejně to nevypadalo, že by byli schopni pochopit situaci.

Frakční rozbroje v Handanu byly stále intenzivnější a společnost byla nestabilní. Zařízení převýchovy prací bylo umístěno v centru města. Protože zde často probíhaly demonstrace různých frakcí, místní představitelé vybrali Yang Zhenjiho a pracovníky z kuchyně k tomu, aby hlídali velkou bránu a zajistili tak bezpečí pro státní funkcionáře. Zhenji nedostal žádnou zbraň, ale dnem i nocí stál nebo seděl u otevřené brány. Mezi lidmi se nějak rozneslo, že ten, kdo na bráně sedí, je pokračovatelem taijiquan rodiny Yang s neobyčejnými bojovými schopnostmi. Mezi některými skutečnými frakcionáři (což bylo označení pro Rudé Gardy) byli někteří dobře trénovaní znalci bojových umění, shuai chiao apod. Ale nikdo z nich si netroufl projít bránou, raději šli vlastní cestou, protože na bráně byl právě on. Na státní funkcionáře tak nikdo nikdy za branou nezaútočil.

Komentáře

    Zatím nebyly přidány žádné komentáře

Přidat komentář

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>