Tento idiom se často používá pro vyjádření složitosti předpovědí změn, které vedou k tomu, že se zisk může změnit ve ztrátu a naopak.
Během období Válčících států (戰國時代, 475 – 421 př.n.l.) starý muž, který žil poblíž hranic, zjistil, že jeden z jeho koní v noci utekl. Soused za ním přišel a vyjádřil soustrast s touto ztrátou. Muž se jen usmál a řekl: “Není to velká ztráta a možná, že to ani není až tak špatná věc.” Všichni si mysleli, že sám sebe jen utěšuje a nechce ztratit tvář.
O několik dní později se ale jeho kůň sám od sebe vrátil a sebou přivedl ještě jednoho, velmi krásného, koně. Všichni sousedé se seběhli a gratulovali mu k získání nového koně zdarma. Ale starý muž naopak vypadal znepokojeně: “Doufám, že s tím novým koněm nepřišly nějaké problémy.” Tímto komentářem všechny sousedy překvapil a ti si mysleli, že chce být jen trochu sarkastický.
Jediný syn starého muže miloval jízdu na koních a nového koně si velmi oblíbil. Ovšem jednoho dne z něj spadl a zlomil si nohu tak, že zůstal navždy zmrzačený. Opět všichni z vesnice přišli vyjádřit své sympatie s těžkým údělem rodiny. Ale starý muž řekl: “Možná je to pro nás požehnání, že si nohu zlomil.” Všichni si mysleli, že se stařík snad zbláznil.
Ovšem zanedlouho byli všichni zdraví muži odvedeni bojovat v tehdy nekončících válkách mezi posledními 7 státy o sjednocení celého území. Ale staříkův jediný syn nebyl odveden, protože díky zmrzačení neměl jako voják žádnou cenu. A mnoho mužů se z válek nikdy nevrátilo.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře